STORY OF MY COMPLICATED LIFE (Black Veil Brides)

Zase doma...

„Konečně pátek,“ usmála jsem hned po probuzení. Vstala jsem a pomalým krokem se rozešla do koupelny udělat ranní hygienu, hned potom jsem zamířila do kuchyňky. Udělala jsem si snídani a sedla si k televizi. Nohy jsem si vyložila na menší stolek a snídala, mezitím přicházeli i ostatní. Ospale, líně, ale přece jen. Dopila jsem kávu a odnesla to všechno do kuchyně, nebaví mě to skládat do myčky, tak jsem to rovnou umyla.

„Za hodinu vyrážíme na letiště“ zvolal Erik úplně klidně. „Děláš si srandu?“ vyjekli jsme. Nikdy jsem nebyl vážnější,“ smál se. „Jsi super, fakt,“ poplácala jsem ho ironicky po rameni a odcházela ke skříni. „Já vím,“ zvolal na mě. Otevřela jsem skříň a kufr jsem vyndala zpod postele. Začala jsem si dávat oblečení do tašky, trvalo mi to celkem dlouho. Nakonec jsem si sbalila i všechny boty do cestovní tašky přes rameno. Vzala si kosmetickou taštičku a z koupelny do ní dala všechny mé věci. Převlékla jsem se, zpozorovala jsem ještě na posteli Ashleyho mikinu OUTLAW, usmála jsem se a natáhla se pro ni. Poskládala jsem ji a uložila do kufru.

Rozjeli jsme směr letiště. Cesta uběhla rychle a my jsme se bavili, pouštěli jsme si hudbu a byla sranda. Už jsme seděli v letadle a na mě padla únava. Pohodlně jsem se usadila a usnula. Probudila jsem se za 2 hodiny. To už jsme měli přistávat. Rozkoukala jsem se kolem sebe, to už jsme přistávali a já se nehorázně těšila domů, až tam na mě budou všichni doufám čekat. Mrzelo mě ale, že jsme si s Ashleym pořádně ani nezavolali, prostě nebyl čas. Něco málo jsme se přes měsíc neviděli, pořádně ani neslyšeli. Ale vydrželi jsme to. Chybí mi všichni, ale je to u konce. Vycházeli jsme z letadla, procházeli jsme dlouhou chodbou do toho velkého letiště se spoustou lidí. Vyšli jsme z dlouhých chodeb a bavili se, zrovna jsem se dívala na Erika a smála se mu, jak se polil pitím. Otočila jsem hlavu zpět a asi o 70 metrů dál stála postava. Otočila se a já věděla, kdo to je, člověk na kterého jsem čekala, dlouhý měsíc. Usmáli jsme se na sebe, já pustila kufr a tašku a utíkala k němu. Chytil mě do náruče a vyzdvihl do vzduchu. Po těch týdnech jsem se zase vpíjela do těch jeho neodolatelných rtů. Jako kdybych ten pocit neznala, nebo mi chyběl sto let….

Když jsme konečně dorazili domů, bylo to nádherné. Všude všechno ozdobené s nápisky „Vítej doma,“ uprostřed obýváku byli všichni. Položila jsem tašku, to už Andy rozevíral svou velkou náruč, do které mě uvěznil, zase jsem se cítila doma. „Vítej doma,“ vydechl. Všichni mě objali a přivítali, bylo to tak krásné….

JSEM ZASE DOMA…..

Jako první se omlouvám, za to, že jsem včera nepřidala další část, ale znáte to, je před Vánocema. Komentujte a omluvte chyby.

S pozdravem Majuš.