STORY OF MY COMPLICATED LIFE (Black Veil Brides)

Všechno ve starých kolejích

„Ahoj mami,“ oslovila jsem svoji mámu. „Ahoj, Kristen, zlato, proč si ses tak dlouho neozvala?“ zněl hlas mojí mámy do telefonu. „Promiň mami, ale bylo toho všeho na mě moc,“ posmutněla jsem. „Příští týden čekejte mou návštěvu, jo?“ zeptala jsem se jí. „Budeme čekat, těšíme se na tebe,“ „Mami, v doma v Česku tu všechno řeknu a vysvětlím,“ „Dobře zlatíčko máme tě moc rádi, posíláme pusu, měj se,“ ukončila máma hovor. „Tak jeden úkol splněn“ oddychla jsem si.

Známé hlasy se rozléhaly chodbou. Byli to oni, ti kteří jsou úžasní a ten, který je mého srdce šampion.

Všichni naběhli do pokoje v perfektní náladě a každý z nich mě uvěznil do objetí plné sil a radosti.

„Jak já vás všechny mám ráda.“ Ashley se smutně podíval. „Tebe samozřejmě miluju,“ smáli jsme se. Povídali jsme si o plánech na příští týden.

„A to se jako do vašeho domu všichni vejdeme,“ ptal se Jinxx. „Bez obav, dům je velký a naši pojedou k prarodičům, protože jim mají pomáhat s vínem,“ uklidnila jsem ho. „Podle mě to bude, jako celkem perfektní týden zapomněl jsem dodat, že vypadáš dobře, už nejsi tak vyhublá,“ prohlásil Andy. Souhlasili všichni. „A kdy tě pustí?“ vyjekl Cc. „Snad tento pátek, je teprve středa no,“ posmutněla jsem. „Moc nám všem chybíš, chybí mi ten blázen plný humoru jako já!“ prohlásil Cc. Objala jsem ho. „Hlavně nejvíc chybíš tady jednomu,“ smál se Andy a žduchl do Ashe. Soucitně jsem se na něj podívala a chytla ho za ruku. Usmál se. Jak já miluju jeho úsměv. „Chodí po domě jako nervózní lev a jen opakuje „Mám jí zavolat, snad zavolá, jak se má, kdy ji budu mít doma“ a chudáček spinká sám v posteli“ smáli jsme se. „Hlavně aby nevyšel ze cviku,“ musel dodat se smíchem Cc. „No to je opravdu hlavní,“ smál se Ashley. Hodiny jsou jako splašené a já se s nimi musela rozloučit. Každého jsem sevřela do objetí. Ashley ještě zůstal. „Kriste pane Cc, nech je samotné,“ chytl Andy CCho a táhl ho ke dveřím. Ashley chytil mou ruku a políbil ji. Chvíli jsme si povídali, pak přišla sestra a všechno utnula. „Miluju tě,“ políbil mě. „Já tebe víc,“ usmála jsem se. Dívala jsem se, jak odcházel, sklonila hlavu. „Sluší vám to spolu,“ řekla sestra a podávala mi prášky. „Děkujeme,“ pousmála jsem se a vkládala si prášky do úst, natáhla se pro sklenici vody a zapila je. Cítila jsem, jak studená vody projela mým tělem. Usnula jsem s pocitem, že všechno už bude tak jak má být.

Probudily mě paprsky, které pronikly do pokoje, opírajíc se o má víčka. Zase pohled na bílé stěny. Alespoň už je čtvrtek. „Dobré ráno paní Bates,“ vtrhl do pokoje doktor. „Dobré ráno,“ řekla jsem ospale. „Uděláme Vám řadu vyšetření, vezmeme Vám krev, abych nezapomněl, včera jste měla nějaké jídlo?“ ptal se. „Ano, jedla jsem večeři a nebylo mi špatně a nic jsem nevyzvracela,“ „Tak to je dobře, podívám se Vám na tu ránu,“ prohmatával mi břicho. „Tohle bolí?“ „Nebolí,“ „Zdá se všechno v pořádku,“ řekl a odcházel. „Pane doktore, mohla bych jít už zítra domů?“ ptala jsem se. „Pokud budou všechny vyšetření v pořádku, tak ano,“ usmál se. „Děkuju,“ Odpoledne jsem už konečně po svých za doprovodu sestřičky zdolávala všechna vyšetření.

O víkendu Vám přidám dlouhé části. Omluvte chyby a komentujte.

S pozdravem Majuš