* ESO *

4.-Ty ho máš!

Isabell

Jemný dotek na mých lících mě probral z bezesného avšak úžasného spánku. Promrvila jsem se na posteli a otočila se na druhý bok. Žádný další dotek se nedostavil a tak jsem s menším úsměvem pokračovala v ležení. Po chvílí jsem ale cítila další letmý dotek na mé tváři.

Znovu jsem zamrmlala něco nesmyslného a otočila se na záda. Slyšela jsem smích a hned věděla, komu patří. Chňapla jsem po jeho ruce a povalila ho ke mě na postel. Otočila jsem se a spokojeně si lehla.

''Co to děláš?'' řekl jemným avšak trošku chraplavým hlasem. ''Spím'' odpověděla jsem. Položil ruku na můj bok a já jsem se na něj podívala. Koukal se na mě trochu zvrchu a když zjistil že se na něj dívám tak se usmál.

"Dobré ráno'' řekl. ''Dobré'' Pozdravila jsem ho nazpět a pousmála se. Jeho karamelové oči se vpíjeli do těch mých a já cítila teplo které vydávalo jeho tělo.

"Co tu děláš?'' zeptala jsem se. ''Jdu tě vzbudit, je skoro jedenáct.'' ''Já dveře zamkla. '' zamrmlala jsem. ''Jo, taky jsem lez oknem'' řekl a já se musela zasmát představě, jak v 11 hodin leze Justin na balkón aby mě mohl vzbudit.

Možná jsem si i představila, jak mu trochu klouže noha a on křečovitě svírá zábradlí a snaží se sem dostat ve zdraví a bez pohmožděnin.

"Tak to tě nevyhodím, když si překonal tu hrůzostrašnou cestu zahradou a balkonem až sem.'' řekla jsem výsměšně a snažila se aspoň trochu nesmát. Bohužel mě zradil jak hlas v kterém bylo slyšet mé pobavení tak koutky rtů které se zdvihaly nahoru.

Justin po mě hodil ublížený pohled a rychle se přehoupl nade mě.

Jednou rukou mi chytl ruce a dal mi je za hlavu. To by nebylo zas tak zlé kdyby mě nezačal lechtat. A jelikož jsem čirou náhodou lechtivé stvoření, po pokoji se začal ozývat můj hlasitý smích za doprovodu pisklavého hlásku.

''Přestaň, dost!'' Vydrala jsem ze sebe skrz smích a on se začal smát mě. Ještě chvíli mě lechtal,ale pak přestal. Povolil stisk kolem mých rukou a něžně mě políbil na krk.

Já jsem nás přetočila a šibalsky se na něj usmála. Začala jsem ho lechtat -na oplátku. On se smál a svíjel se podemnou jako ještě před několika okamžiky já.

Pak mi nějakým zázrakem chytl boky a posunul mě stranou aby mohl vstát. Furt byl v obličeji trošku rudý od smíchu a měl rozcuchané vlasy.

''Jdeme dělat snídaní'' vypískla jsem a seskočila z postele. Rychlostí probuzeného hyperaktivního dítěte jsem se dostala do kuchyně a to v rekordním čase.

Připravila jsem pánvičku a ingredience na těsto pro palačinky. Po chvíli jsem už lila těsto na pánev a poslouchala tiché rádio.

Slyšela jsem dupot po schodech a pak zaregistrovala Justina,jak se opírá o linku a pozoruje mě. Vyhodila jsem palačinku do vzduchu po několika měsíční práci -kterou jsem podstoupila když jsem byla ještě mladá- se mi povedlo,aby palačinka konečně neskončila na stropě nebo na zemi. Když bezpečně přistála zpět na pánev tak jsem jí dala vedle na talíř. Nalila jsem další těsto a čekala než budu znovu otáčet. Při pohledu na palačinku se mi sbíhaly sliny a já se nemohla dočkat,až bude v mém žaludku.

''Co na mě tak koukáš?'' řekla jsem když jsem se otočila. ''Máš moje staré triko'' řekl. ''Je moje!'' Vyplázla jsem jazyk a otočila se zpět k palačince. -přeci jen, Justin nezčerná.

Když jsem dodělala všechny palačinky tak jsem je rozdělila na dva talíře a šla ke stolu. Justin po nekonečném hledání vyndal nutellu a marmeládu a pustili jsme se do jídla.

Nakonec jsme oba skončili s marmeládou nebo nutellou na hlavě či oblečení. Moje kuchyň zažila atomovou bombu. My dva jsme leželi na zemi a strašně se smáli.  Později ze mě nevycházel už ani smích,spíš jsem jen házela rukama kolem sebe a lapala po dechu.

''Fajn, fajn, mír.Vyhrála jsem, ale dobrý. Jdu se umýt'' zasmála jsem se a vyškrábala se na nohy.

Cestou do koupelny jsem ze sebe shazovala věci,které jsem rovnou hodila do pračky a vlezla si pod sprchu. Když jsem vylezla ze sprchy tak jsem si tělo zabalila do ručníku a rovnou si vyfénovala a rozčesala vlasy.

Jenom v ručníku jsem přešla do šatny kde jsem na sebe hodila spodní prádlo. Po chvíli jsem uslyšela zapískání. Otočila jsem se a viděla Justina jak se s úšklebkem opírá o dveře a pozoruje mě.

''Šmíráku'' Hodila jsem po něm ručník. ''Jsi krásná. Koukám,že si se neflákala'' řekl. Zasmála jsem se a otočila se dokola. ''Jak jinak'' uškrnula jsem se. Z jedné ze skříň jsem si vzala kraťasy a tílko.

''Furt tě baví opravovat auta?'' zeptal se z ničeho nic. ''Jasně že ano, miluju auta'' řekla jsem mu. Odešli jsme do mého pokoje a sedli si na postel.

''no, tak bych pro tebe měl něco.'' uškrnul se. Věděla jsem, že se mi zablýskaly oči. Justin nemá jen tak nějaký auta, sice je pravda že opravím jakékoliv,ale většinou mám ty lepší, sporťáky, dražší auta.

''Jaké?'' Akčně jsem se postavila z postele před Justina a čekala než mi odpoví ''Pojď, ukážu ti ho. Tai je ale pryč'' řekl a chytl mě za ruce.

Sešli jsme schody a obuli si rychle boty. Nasedli jsme do Justinova BMW. I když má Justin drahé auta, já mám dražší. Nejde ani o to jak jsou drahé, spíš jak dobře jezdí.

Miluju auta. Miluju všechno co se týká jich. Tak není divu, že se tak těším.

Zachvíli jsme dojeli k domu. Justin zaparkoval auto před dům a oba dva jsme vystoupili. Šli jsme hlavními dveřmi až ke dveřím od garáže. Jelikož byl Tai pryč, tak tu nebylo jeho auto. Měl taky BMW jako Justin. Oba ty auta bezpodmínečně milovali.

Prošli jsme celou garáží až dozadu,kde bylo auto přikryté plachtou. Byl tam koutek kde bylo všechno nářadí a věci potřebné k opravě nebo k vylepšení auta. Bylo to jedno z míst,kde jsem se cítila jako doma.

''Připrav se'' řekl. Zasmála jsem se a čekala než sundá tu plachtu. ''3, 2, 1 teď!'' řekl a v tu chvíli strhl plachtu z auta. Na chvíli se mi zatajil dech. Musela jsem se pořádně nadechnout abych tady nezmodrala.Asi jsem vypadala jako blázen,protože jsem se usmívala jak psychopat.

''Ty ho máš!'' vypískla jsem radostně. Bylo to moje auto. Mustang z roku 1975. Akorát bylo strašně zdeformované. Radostně jsem skočila Justinovi do náruče, ten se mnou zatočil dokola a pochvíli mě pustil na zem.

''Děkuju'' šeptla jsem. ''Je jenom tvůj, já jdu nahoru, kdybys chtěla pomoct řekni'' řekl a pak odešel.

Podívala jsem se s úsměvem na mé dokonalé auto a začala zjišťovat jaké rozsáhlé poranění utrpělo. Sice oprava bude nějakých pár dní trvat,ale jestli sem budu moct jít kdykoliv, tak to stihnu celkem rychle. Jen budu muset napsat seznam součástek,které budu muset koupit aby moje autíčko jezdilo jako dřív.

----
Ahoj lidičky!:')
Omluvám se za chyby, můj mozek dnes vypínal.. >.<

Do příběhu určitě později zapojím i ostatní kluky- jako například Taylera-  aby jsme se trochu někam posunuli.

-El