* ESO *

47.- Speciálně pro tebe

Isabell

''Můžeme jet.'' Usmála jsem se na něho když jsem obcházela auto abych mohla otevřít dveře. Nasedla jsem na místo spolujezdce ve stejnou chvíli, kdy on otvíral dveře na své straně. Stále bez trika si sednul a klíčky dal do zapalování. Otočil jimi a motor naběhl, zařadil a vyjeli jsme ven. Viděla jsem, jak Marco odchází pryč a zbytek nechal být.

Hrálo nám rádio a on čím dál víc zrychloval, měla jsem na tváři úsměv, protože ačkoli šlo o akci, tuhle jízdu jsem si užívala. Nakonec jsme zastavili na benzínce, a on vypnul motor.

''Jen natankuji, chceš něco?'' Kývla jsem záporně hlavou a on šel natankovat. Když odcházel platit tak jsem mu v rychlosti prolezla auto. Na zadním sedadle nic nebylo, ve dveřích řidiče taky ne a u mě už vůbec. Měl tu jen pár papírů, hozenou nějakou energetickou sušenku a pod tím vším byla zbraň, zaklapla jsem přihrádku a ještě sundala dolů stínítka, tam jsem našla papírek s nějakým číselným kódem, přečetla jsem si ho a pak ho schovala zpátky. Zavřela jsem všechno a nechala to tak jak bylo, zesílila jsem rádio přesně ve chvíli, kdy on vycházel z obchodu. Musela jsem se pousmát, že tam šel bez trika, přišlo mi to celkem vtipné a připomnělo mi to Justina, které dělá stejné blbosti.

Podal mi vodu, když znovu startoval a vyjeli jsme pryč. A až teď jsem si všimla, že v kapse u riflí má nějaký předmět, a vsadím se, že to bude ono. Odpila jsem z vody kterou jsem položila do dveří a otočila se na něho. Už nejel tak rychle a nebyli jsme v centru města, a já potřebuju získat tu věc. Odpoutala jsem se a položila mé sluneční brýle na desku auta.

Naklonila jsem k němu a přejela mu po hrudi, trochu se lekl a já mu pak zašeptala do ucha jedno slovo, které mu zrychlilo tep. ''Zastav.'' tohle stačilo, on skoro okamžitě zastavil a otočil se na mě.

Přelezla jsem k němu a sedla si na něho obkročmo, za zády jsem měla volant, moc místa tu nebylo a tak jsem byla natěsno namáčkla na něj, aspoň spodní částí těla. Trochu jsem se pohnula a on zavzdychal. –jo, bude to lehčí než jsem myslela. Přisál se mi na rty a já se musela ušklíbnout, okamžitě jsem spolupracovala a ruce mu zamotala do vlasů. Jeho ruce byli na mých zádech a polibky čím dál hladovější.

''Jen předehra, je ti to jasné?'' zašeptala jsem mu na rtech. Trochu se zamračil ale, když jsem mu začala polibky obsypávat krku tak spokojeně zamručel. ''Aspoň něco.'' Vydechl mi do ucha. Jeho ruce s přesunuli na můj zadek který, začal mačkat a já se mu snažila nevydechnout do úst. Moje ruka putovala do jeho kapsy odkud jsem vzala tu pitomou věc kvůli které tohle všechno je, ani si toho nevšiml a já tu věc schoval do mé boty.

Rozepnul mi knoflíky košile a  začal mi tvořit znaménko pod klíční kostí. Opřela jsem se o volant, ale jen lehce, aby nezatroubil. Byl spokojený se svým znaménkem a znovu spojil naše rty, já si mezitím stihla zapnout košili, aby mu bylo jasné, že to nebude pokračovat 

''Budu muset jet zpátky.'' Šeptla jsem mu na rtech a odtáhla se. Nesouhlasně zamručel pár nadávek, já si přelezla na druhé sedadlo a i přes to že byl nadržený se rozjel zpátky. Poslouchali jsme v tichosti rádio a já měla menší úškleb na tváři, když jsme byli už jen ulici od servisu tak se na mě podíval.

''Vážně to nechceš dokončit?'' Skousl si ret. ''Bohužel, mám práci brouku.'' Zamumlal jsem lítostivě a pousmála jsem se na něho. Upevnil stisk na volantu a zahnul.

''Budu muset jít za nějakou šlapkou, tohle nevydýchám.'' Zasmála jsem se, poukazoval tím na bouli v jeho kalhotách. Zastavil před servisem a já se na něho podívala přes sluneční brýle.

''Díky za opravu.'' Přikývla jsem. ''Kolik?'' Povytáhl obočí.

''Nech to, za tu košili.'' Ušklíbla jsem se na něho, na jeho tváři se taky objevil úškleb, no jo, škoda že si práce hochu, jsi totiž můj typ. Vystoupila jsem z auta a zabouchla dveře, podívala jsem se na něho skrz otevřené okýnko.