* ESO *

98.-Dopis

Derek

Seděl jsem v kanceláři pana Browna. Kouřil doutník a na stole měl položenou skleničku whisky, kterou jsem i já svíral v ruce. Zamyšleně se kouknul z okna, z kterého bylo vidět na zahradu.

''Myslímbže by bylo nejlepší, kdybyste se k nám připojil. '' Řekl nakonec a otočil se ke mně. ''Byl bych rád, kdyby vás doprovázela slečna Isabell. '' Měl jsem tendenci pokroutit hlavou nad jeho oslovování Isabell. Byl to starší muž, ale ještě stále nepatřil mezi ty důchodové dědečky. Chápu, že nějaké výrazy jsou mu milejší, ale tohle nikdy nepochopím. I na těch plesech a bálech se tak mluví, někdy mi to leze na nervy.

''Nejsem si jist, jestli příjde. Určitě však bude ráda za vaše pozvání. '' Teď se jeho zkoumavý pohled provrtával do mého těla, když jsem seděl v hnědém koženém křesle. ''Nelíbí se jí v naší společnosti? '' Odložil doutník do popelníku.

''Ne, to ne. Jen má i ona své povinnosti. '' Vstal od stolu a opřel se o něj z mé strany. ''Bylo by lepší, jak pro váš obchod tak i pro ni, aby se tam objevila, Dereku. '' S lehkým zamračením jsem přikývl na náznak toho, že rozumím. Někdy jsem si nebyl jist, kam jeho myšlenky spějí, ale vždy měl pro své věci důvod. Nechápal jsem však, proč do všeho tak zamotával Isabell.

''Je to velmi zajímavá žena a věřte, že její přítomnost ovlivňuje mnoho věcí. Má neskutečné štěstí narážet na lidi, s kterými vy právě potřebujete mluvit. A její charisma je pro vás jen plusový bod.

Nechť si tedy najde čas, jistě nám hodně pomůže. '' Spokojeně se na mě podíval, když jsem přikývl.

Zasedl zpět za stůl a začal psát na čistý papír. Po chvíli ho složil a schoval do obálky, kterou zapečetil. Nadepsal na ní jméno a podal mi ji. ''Pozdravujte ji ode mne. '' S tím se semnou rozloučil a nechal mě vyprovodit ven.

Na obálce bylo úhledným písmem napsáno její jméno. Vše bylo psáno kuličkovým perem a díky jeho pečeti, kterou nemám tušení, kde vzal, jsem obálku nemohl otevřít, aniž by to nepoznala. Schoval jsem ji proto do kapsy saka a přemýšlel, co tam tak asi mohl napsat. Očividně pro něj byla dosti zajímavá, když se k ní tak měl.

***

Odložil jsem sako na postel a začal si rozepínat knoflíky u košile. Už byla noc a v domě kupodivu nikdo nebyl. Popadl jsem tepláky s boxerkami a zamířil do koupelny, kde jsem rozsvítil světlo. Pod menším vodopádem ze sprchy se mé myšlenky znovu potulovaly celým dnem, který se až neskutečně moc točil kolem ní. Pan Brown i jeho kolega mi během dne posílali pozvánky, údaje a informace se seznamem hostů a nikdy nezapomněli nenápadně zmínit její jméno.

Samozřejmě mi zase nebrala telefon, proto jsem jí to ani nemohl sdělit. Nechápal jsem, jak se to všechno mohlo tak zkomplikovat, když jsem měl být já ten, kdo na ní bude mít málo času. Ještě ke všemu si ze mě můj milovaný bratr utahoval, jelikož zjistil, že se kolem mě stále ochomýtá ta stejná žena-vlastně já kolem ní.

Po nějaké době, která byla delší, než jak mi obyčejně sprcha trvá, jsem již převlečen vyšel z koupelny. Namířil jsem si to pro triko, které jsem měl položené na posteli, jenže tam nebylo. V tu chvíli se rozsvítila lampička a s menším infarktem, který patřil mé osobě, jsem pohlédl na příchozího.

''Když už tu jsi, tak mě děsíš. Paráda. '' Zamumlal jsem, ale usmál se na ni, když se na mě pobaveně dívala s mým trikem na sobě.

''Taky tě ráda vidím. '' Přešel jsem k ní a políbil jí na rty. ''A na ten ples půjdu. '' Dodala, když jsem se posadil s ní na klíně do křesla.