* ESO *

22.-Ta holka dostane co chce

Konečně taky jiný pohled než jen Justinův a naší hlavní hrdinky;)

Marco

Seděl jsem za svým pracovním stolem a zíral na ty tři věci položené na mém stole. V ruce jsem si obracel prsten a svůj pohled jsem měl upřený na kartě. Několikrát jsem si ji otáčel a četl znova a znova. Nemohl jsem uvěřit že je zpátky. Že je znovu tady. Je to sakra nemožný, ale jak? To mi běhala hlavou. Nemohl jsem najít žádnou souvislost a to mě přímo sžíralo.

Přeci bych si toho všiml. Přece by mi to došlo. Musím najít nějaký důkaz, protože se třeba pletu. Třeba si to vybrala naschvál, aby mě zmátla. Vždy byla zatraceně chytrá. Nenechávala stopy. Svědky. Nic. Nikdy nikdo konkrétně neusvědčil že tam byla.

Krom mě. Hrála se mnou hru a já nemohl dokázat, že je to ona. Neměl jsem proti ní nic, protože neexistovala. Byla jiná. Neviditelná. Nezaznamenaná. Jako vzduch. Cítíte jeho přítomnost ale nevidíte. A to byla ona. Věděl jsem, že tam byla, viděl jsem jí, ale nikdo jiný ne. A pro to, byla jako vzduch.

Schoval jsem kartu ke dvoum ostatním a složku zničil. Už zbyl jen prsten a jak jí znám, tak si toho ten dotyčný ani nevšiml. A fotka falešného prstenu na jeho ruce mi potvrdila, že to byla ona. Že je profesionál.

Šel jsem do kuchyně kde už sedělo celé osazenstvo tohoto domu. Kluci polonahý bez triček a naopak Isabell byla bez kalhot. Jak sehraní jsou. Prostě jsem zapadla.

''Čau'' Pozdravila mě jako první Isabell a pak se na mě otočili pohledy všech ostatní se zamručením ahoj se věnovali zpět své snídani a nebo jako Roy, válení se po lince.

''Co dneska děláme?'' Optal se mě Justin který si upil z hrnku vařícího kafe. ''No, něco je na programu''Zamumlal jsem. Přece jen tu byla Isabell a já jsem nevěděl jestli ví o tom co dělá Justin nebo Tai. Ačkoli jsem měl pochybnosti že by ona něco vůbec nevěděla, tak tady u toho jsem si nebyl jistý.

''No?'' Pobídl mě tentokrát Tim a Roy zvedl hlavu z linky a podíval se na mě s očekávajícím pohledem co ze mě zase protentokrát vyleze.

Isabell se na mě šklebila s povytaženým obočím jelikož jí to asi jak jediné došlo a dál mě nechala se tady dusit. ''Hele zlato'' odmlčela se pochvíli. ''Nemusíš mít obavy že o tom nevím přeci jen, vím o všem nebo ne?'' Zablesklo se jí v očích a s úšklebem se otočila zpět ke svému hrnku. Tai s Justinem jen přikývli a dál čekali co ze mě teda vyleze.

''To jsem mohl čekat.''Zamumlal jsem si sám pro sebe a postřehl její malý úškleb. Je až nemožný jak je tahle holka všímavá. ''Takže, jde o předávku zboží. Oni nám přinesou prachy a mi jim zato dáme zboží. '' řekl jsem jim a viděl souhlasné pokývání.

''Nebudeme smlouvat ani nic podobného, tady jde jen čistě o to, abychom se toho zbavili. Takže buďte ticho a připravte se. Jedeme za hodinu.'' S tím jsem chtěl odejít ale vše nešlo zas tak lehce.

Krom toho že mezi sebou Tai s Isabell něco šuškali se na ně díval Justin a mračil se. Když se Isabell odtáhl s vítězným úšklebkem tak Justin začal rázně kroutit hlavou na náznak nesouhlasu.

''Ani tě to nenapadne Izzy. ''Zamrmlal jejím směrem ona s ušklíbla a lokty se opřela o linku. ''Už se stalo.'' Dala důraz na každé slovo co řekla a otočila se na mě. Spolu s Justinem. ''Nikam nejde.'' ''Jedu s vámi.'' Řekli na stejno a mě v tu chvíli došlo co má v plánu.

Sám pro sebe jsem se v duchu plácnul do čela jelikož to nemohlo být horší. Teď se tu strhne manželská hádka a já mám brát sebou na akci akorát tak jednu přítěž na víc. Super.

Ačkoli ji znám pouze chvíli bylo mi jasné že ona svůj názor nezmění ani kdyby z nebe padali hlavy. Oni dva na sebe hodili tvrdé pohledy a nakonec první ucuknul Justin a promnul si obličej. ''Prostě nejedeš, ještě se ti něco stane.''Zamumlal potichu a podíval se na ní s prosícím pohledem.

''Ani mě nehne. Jedu a je to poslední slovo.'' Řekla. Já si povzdechl když byli všechny pohledy v místnosti znovu upřeny na mě. Justin se na mě díval s prosícím pohledem abych jí to zatrhnul ,mezitím co se na mě Isabell dívala s pohledem v kterém tančili plamínky vítěztví a odhodlání. Moc dobře věděla,jak to dopadne a já jsem se za to patrně styděl, nebo spíše jsem se divil. To jsem zas tak moc čitelný? Nebo je ona tak dobrá? Nechal jsem to být a konečně se rozhodl jim odpovědět a tím rozhodnout.

''Znám tě jen chvíli, ale vím, jak to dopadne. A tak pro ulehčení s námi prostě pojedeš.'' Zamrmlal jsem rychle a její úškleb se ještě více rozšířil. Seskočila ze stoličky a protáhla se kolem mě.

''Tak za hodinu!'' Křikla když vybíhala schody. ''Prostě si měl říct ne! To je tak těžké?!'' Vyjel po mě a já jsem věděl že teď mluví sám se sebou. Odpověď jsme znali všichni moc dobře i přes to že jsme jí neznali dlouho.

Ano, je to těžký. Protože tahle holka dostane to, co chce. Podíval jsem se na něj a se slovy ať jsou připravení jsem odešel do pracovny připravit zboží na prodej.

Později jsem zasedl ke stolu a přemýšlel. Čeho je ta holka schopná.

Umí střílet?

Dokázala by někoho zabít?

Nebo snad už zabila?

Pokazí se něco?

Co když umře?

Proč vůbec chce jet taky?

To mi běhalo hlavou a já jsem neměl nejmenší tušení proč tahle holka už dávno nevzala nohy na ramena a nežila normální život. Beze zbraní. Bez drog. Bez gangů. Bez nebezpečí. Proč i přes to že ví, co děláme, je tady.

Co pak má naše Isabell nějaké tajemství?

Pravděpodobně víc než bych chtěl...

--
Ahoj, ahoj! ^^
Dneska je krátký díl za což se omlouvám. V úterý bych mohla přidat další a pravděpodobně i delší.

Jste zvědavý co se stane?
Myslíte že bude nějaká zápletka? Nebo všechno proběhne v pořádku?

-El

P.S.: Děkuju za komentáře a hvězdičky! <3