* ESO *

69.- deset kilometrů X jeden metr

Isabell

„Nechápu, že jsem to zase povolil." Zamumlal Derek směrem ke mně, když jsem řídila jeho milované auto. Kluci jeli v dalších dvou autech pár metrů před námi. Cesta byla opuštěná, i když byl normální čas. Vlastně byli čtyři hodiny odpoledne, odjížděli jsme z restaurace, kde jsme byli všichni na obědě.

„Nechápu, že se divíš." Podívala jsem se na něho a pousmála se. Jela jsem rychlostí kolem 95km, nikam jsme nespěchali ale zas se loudat jak šneci? A ještě v tomhle autě? Ani náhodou.

Naklonila jsem se k němu i přes to, že bych se měla věnovat řízení ho políbila. Jelikož nechtěl dopustit abychom sjeli ze silnice tak se on naklonil blíže ke mně, a já tak bezpečně držela volant jednou rukou, akorát se jaksi nedívala na cestu.

Začal zvonit Derekův mobil, a kdo jiný by to mohl být než kluci? Bez toho aniž by odlepil rty od mých přijal hovor a po slepu zmáčkl reproduktory. „Chápu, že se navzájem přitahujete, ale sakra ona řídí!" Nevím kdo to byl, buď Connor nebo Tristan, skrz mobil měli podobný hlas.

"Máš o mě takový strach?" Řekl když se odlepil od mých rtů a já znovu sledovala silnici a dvě auta přede mnou.

"Ani ne, jen Isabell by byla škoda." Zasmála jsem se když se na mě Derek ublíženě podíval.

"Vtipné že vidíš, co děláme v autě, ale aby si přečetl ceduli pět metrů od tebe, to ne." Zasáhla jsem s úšklebem, když jsem to zpozorovala. Klidně jsem zrychlila na 100km a čekala jen, než se to osvědčí, a ono ano.

Mezitím co jsem řešila onen problém Derek stále volal jak jsem zjistila s Tristanem, a s ním jel v autě Connor, takže teoreticky nevadilo, kdybych si je spletla. Breda totiž bezpečně poznám.

Derek ukončil hovor, a mě bylo jasné že bude hned teď volat znovu, po mém příkazu, který byl na půl prosba. Mezitím co mobil vytáčel jsem Dereka zasvětila.

"Máme menší problém." Upevnila jsem sevření na volantu a než mu to vysvětlila blíže, kluci už zvedli hovor a připojili i Krise s cizincem a Leem, kteří byli v druhém autě.

"Nechci kazit hezké odpoledne, ale doufám, že umíte řídit." A s tím jsem zrychlila.

"Řekneš mi už, co se děje?" Zeptal se zamračeně Derek.

"Pochybuji, že oni jsou vaši kamarádi." Kývla jsem do zadu. Až teď si Derek všiml aut, které nás sledovala už delší dobu. A přátelští nebyli, to se potvrdilo hned v zápětí, kdy vystřelili, protože si všimli, že jsme zrychlily.

"Do háje!" Slyšela jsem Krise a viděla, jak přidal na plynu. Já a Derek jsme byli nejblíže, a tak první střely byly mířeny na jeho auto.

"Nechci plašit zlato, ale není to přátelské shledání." Jo, toho bych si nevšimla Dereku.

"Musíš být v naprostém klidu a prostě řídit dál, ano?" Kývla jsem a dupla více na plyn.

Dohnala jsem kluky, ale auta za námi se též přiblížila, proto Derek vytáhl zbraň. Jedna z otázek kterou jsem si kladla byla ta, jak to že jsem si ji nevšimla?! Kdyby ji měl u sebe, věděla bych to. Tak kde ji vzal? To jsem nepostřehla.

Stáhnul okénko, vyklonil se a vystřelil, pak byl donucen se schovat kvůli opětované střelbě. Kluci přede mnou následovali jeho příkladu, a tak jsem viděla, jak se naklání z oken s pistolí v rukách.

"Chceš aby tě střelili?" Vyjekla jsem po něm, když i přes střelbu vykoukl z okna.

"Musíme vymyslet jak se jich zbavit. Tady to moc neznám, nevím, jestli tu jsou zkratky nebo něco." Zcela ignoroval můj strach o něj a přemýšlel na hlas.