* ESO *

39.-Parchant

Isabell

''Tohle jsem neplánoval.'' Řekl když jsme leželi vedle sebe pod tenkou peřinou. Začala jsem se smát a otočila se k němu čelem. ''Teď lžeš.'' Cukaly mi koutky když jsem se na něho dívala.

''Možná.'' Prohodil jen tak do vzduchu a z ničeho nic se skláněl nade mnou. ''Každopádně..'' Odmlčel se dal mi pramen vlasů pryč z obličeje. ''Toho nelituji.'' Dokončil svou prvotní myšlenku a sklonil se aby mohl spojit naše rty. Pak si zas lehnul vedle mě a celou dobu se na mě díval. Přetočila jsem se na bok a lehla si na jeho hruď, která hřála.

''Jako by si mi četla myšlenky.'' Zamumlal a ovinul kolem mu paži. ''Chtěl sis na mě lehnout?'' Uchechtla jsem se při tom pomyšlení. Nesouhlasně zakroutil hlavou.

''Chtěl jsem, abys šla blíž ke mně.'' Objasnil mi to. Moje ruce začaly samovolně putovat po jeho hrudi a on zavřel oči. Změnila jsem svoji polohu, abych ho mohla políbit na krk, nakonec jsem mu tvořila nové znaménko a on souhlasně zamručel.

''Ať děláš cokoli, nepřestávej ani s jedním.'' Po téhle jeho větě jsem na chvíli zapojila i nehty a sjela níž, na jeho podbřišek, díky tomu se mu zatajil dech a já se pousmála a své ruce znovu přesunula víš. Kousla jsem ho do jemné kůžičky na krku a pak se odtáhla a začala mu dávat jemné polibky na čelist. Stále měl zavřené oči a právě když jsem se na něho dívala si skousnul ret, což ve mně vyvolávalo jaké si pocity touhy, i když ležel vedle mě.

Už jsem se chystala ho políbit na rty, a aniž bych se musela sklánět se on nadzvedl a stále se zavřenými oči mě políbil na rty. Zatlačila jsem mu na ramena a kopírovala jeho pohyby. V tuhle chvíli nás převalil takže jsem ležela pod ním, jednou rukou se opíral aby mě nezalehl, tou druhou mi přejížděl po ruce až nakonec propletl naše prsty.

Z ničeho nic začal zvonit mobil. Můj to nebyl, protože tuhle znělku nemám a on nesouhlasně zavrčel a naštvaně se ode mě odtáhl. S omluvným pohledem se na mě podíval a vzal mobil. Podíval se na číslo volajícího a pak s obmotanou peřinou kolem pasu se zvedl a přešel dál.

Zapadla jsem zpátky do polštářů přikrytá druhou peřinou a prohrábla si vlasy. Nakonec jsem vstala a s oblečením které jsem měla po zemi jsem se vydala do sprchy.

Už převlečená jsem otvírala dveře od koupelny a slyšela poslední slova z rozhovoru. ''Já teď nemůžu.'' Na chvíli bylo ticho, jelikož volající mluvil. Derek si promnul obličej, tentokrát měl na sobě už boxerky a rifle místo peřiny a já slyšela jeho další odpověď. ''Uvidíme se.'' Vypnul hovor a mobil položil na stůl.

S povzdechem se na mě otočil a povytáhl obočí když už mě viděl oblečenou. Přešel ke mně a pohladil mě po tváři. ''Moc mě to mrzí zlato.'' Povzdechl si.

''To je v pořádku.'' Pousmála jsem se na něho, protože jsem nechtěla aby se cítil provinile. Přeci jen tohle znám, několikrát mi práce vlezla do plánu, do sexu, nebo do spánku, jenže to jsem mu nemohla říct.

''Ne, není. Je to náš večer, a já ho zkazil. '' Po téhle větě jsem si stoupla na špičky a políbila ho. ''Není poslední přeci.'' Mrkla jsem na něho když jsem se odtáhla a podala mu triko, ležící vedle. Přetáhl si ho přes hlavu a podíval se mi do očí. Viděla jsem na něm, že ho to dost mrzí, přeci jen, kdo by chtěl utéct z postele když tam má společnost?

''Je to v pořádku, vážně.'' Usmála jsem se na něho aby to bylo stoprocentní přesvědčení že mi to nevadí. ''Jsi skvělá.'' Políbil mě.

''Já vím.'' Vzala jsem si klíčky od auta a spolu jsme vypadli z pokoje a sjeli výtahem až do recepce. Ano, zase jsme v hotelu a zase, to platí on. Jen jsem kývla na recepčního který se s námi loučil a po boku Dereka jsem prošla dveřmi pryč.