* ESO *

74.- štěnice X vodítko

''To nemyslíš vážně.''Zpražil mě pohledem když jsem ho obeznámila s mým plánem. Dobře, čekala jsem tuto reakci, protože mi bylo jasné, že se mu to nebude líbit. Ale stejně mi to nerozmluví.

''Naprosto vážně.'' Odvětila jsem. Nehodlám to měnit  jen proto, že on si tím není jistý. Je mi jasné že by mě chtěl mít už od začátku u sebe, ale to nejde, a víme to oba. Nebo aspoň já si to uvědomuji, mezitím co on to slepě přehlíží.

''Ty chceš jít mezi všechny ty lidi jen tak sama?! Co když mě neuvidíš, nebo tam netrefíš nebo si tě někdo odchytne, jsou to svině a -'' Hlasitě vydechl a prohrábl si vlasy. Tak trochu ví, že nemá cenu se semnou dohadovat ať už jde jen o to, kdo s ní poslední čtvereček čokolády nebo o to, jestli tam půjdu s ním či se připojím až později.

''Mám pozvánku, takže mě pustí. Tvůj řidič mě odveze na to místo, takže není šance, že bych zabloudila. Projít chodbou ještě umím.'' Až se mi chtělo protočit očima, ale neudělala jsem to. Byl prostě přehnaně starostlivý. Zas jsme u toho, že neví, kdo já jsem, co umím. Ale říct mu to? Ani náhodou.

''Prostě se mi to nelíbí, chci tě mít celý večer u sebe. Nezpustím z tebe oči.'' Stále si povídal to své.

''Půjdu hned za tebou, slibuju. '' Pousmála jsem se jeho starostlivosti a strachu o mě. Dobře, naposledy kdy jsem si prosadila svou a to tak, že půjdu domů pěšky mě unesli, zdrogovali a pak mě znovu unesli a vlastně zachránili v jednom, přičemž jsem zdrhala z onoho pokoje v hotelu.

Za pas si mě Derek přitáhl k sobě, stála jsem naproti němu, když on seděl v křesle ve své kanceláři. Svůj pohled jsem zabodávala do jeho očí.  ''Bylo by o tolik jednoduší, kdybys tam byla rovnou semnou.'' Zkusil to znovu, i když věděl, že já neustoupím.

''Oba víme že si tam musíš nejdřív promluvit s lidmi, kteří obchodují.'' Dala jsem důraz na poslední slovo a patrně se ušklíbla než jsem pokračovala. ''A přiznejme si, že přede mnou by to řešili trochu jinak. Takže tam přijdu později.'' Domluvila jsem.

''Má pravdu. '' Otočila jsem pohled ke dveřím, ve kterých se opíral cizinec a podpořil znovu mou osobu, i když i Derek věděl, že je to tak. Nevím co s ním je, ale za poslední dva dny se mé maličkosti zastal dvakrát, což není možné. Počítala jsem s tím, že se mě zastane tak jednou za čtyři měsíce, více fakt ne.

''Nic se jí nestane, klidně jí tam odvezu a dám jí štěnici.'' Po tomhle jsem ho zpražila pohledem. Vždycky když se zastane mé maličkosti –dobře, po druhé co se zastal mé maličkosti- řekne něco kousavého, drzého, nevhodné nebo něco, za co bych mu nejradši dala pohlavek, a to přinejmenším.

''Ty bys potřeboval vodítko, stále se někde touláš.'' Vrátila jsem mu to. Nato se na mě nepěkně podíval a otvíral pusu aby mi to zase něčím oplatil, ale skočil do toho Derek. ''Pojede s mým řidičem, ale díky kámo.'' Cizinec jen přikývl, a bez pohledu na mou osobu se otočil a odešel zase pryč.

''Vaše chování asi nemá cenu komentovat.'' Povzdechl si. Já a cizinec máme mezi sebou hodně zvláštní vztah. Je ten typ osoby, co se dobrovolně namočí do mé hry, a přitom mě vtáhne do té své. Je tvrdohlavý, odtažitý, možná i mazaný a dalo by se říct, že i chytrý.

''Máme mezi sebou určitý vztah.'' Ušklíbla jsem se. Nazvat to co je mezi námi vztah zní dost vtipně, hlavě když tak ani nenazvu to, co mám s Derekem. A ne, stále jsem proto nenašla vhodný název.

''Co když tě v šatech nepoznám?'' Převedl téma jinam, a já dosedla na jeho klín protože do mě strčil svým směrem.

''Myslíš si že budu vypadat jinak?'' Povytáhla jsem obočí. Přikývl a dal mi pramen vlasů za ucho, pak se ke mně nahnul a nadechl se, než promluvil. '' Třeba víc sexy.'' Políbil mě pod ucho a já poznala že se ušklíbl.