* ESO *

76.-nálepky s nápisem

Oblékala jsem se po skvělé sprše když jsem skončila s během. Dneska jsem běžela sama, což mi vůbec nevadilo. Bylo to proto, že Kris nehodlal vstát s tím, že dnes necvičí a z postele nevyleze před desátou. Takže bylo jasné, že ho prosit nebudu a taky to, že kvůli tomu rozhodně nevynechám ranní běh, na to jsem ho měla až moc ráda. Člověk se přitom perfektně uvolní, vyčistí si hlavu a hlavně, si tím udržuji fyzičku.

"Vypadá to, že znovu půjdu sám." Řekl Derek který byl už převlečený. Tentokrát vstával dříve, ale ani tak mě nezastihl a když jsem si to mířila do sprchy, šel připravit snídani.

"Opět se k tobě připojím později." Ušklíbla jsem se a přetáhla si triko přes hlavu. Derek stihl položit tác na noční stolek a rozešel se ke mě.

"Snídani si však semnou dáš, nebo spěcháš?" Povytáhl obočí.  "Na snídani si čas najdu." Políbila jsem ho.

Dosedli jsme spolu na postel. Nohy jsem stočila do tureckého sedu a Derek položil tác se snídaní mezi nás. Vzala jsem si jeden hrnek v kterém bylo skvělé kafe, kafe, které pro mě udělal Derek.

"Řekneš mi aspoň, jaké šaty budeš mít na sobě? Nechci být překvapený." Upil ze svého hrnku a upřeně se na mě podíval.

"Ne, neřeknu." Nabodla jsem na vidličku jablko, které bylo spolu s jiným ovocem nakrájené v misce a vložila si ho do pusy.

"Aspoň barva." Zkusil to znovu.  "Kdo si počká, ten se dočká." Ušklíbla jsem se a jedla dál.

Přesunul si mě na jeho stranu a spolu jsme se opřeli o čelo postele. Stále jsem jedla svou snídani a on upíjel kafe. Sem tam mi snědl nabodnuté ovoce.

"Opět tě odveze můj řidič, stále na rohu, neposílal jsem ho až k tobě." Kývla jsem a políbila ho.

Stáli jsme venku, před mým autem které jsem odemkla abych mohla nastoupit.

"Vezmi si červeného motýlka." Možná mi zajiskřily oči, možná zajiskřily ty jeho, každopádně jsem zařadila a vyjela pryč.

***

"Druhý ples, kolik jich ještě bude? A to nepočítám tu večeři." Tayler se převalil na posteli a dal si ruce pod hlavu.

Ach ano, asi jsem se nezmínila, ale mezi prvním plesem a tím to, jsme byli s Derekem pozváni na večeři ve společnosti pana Browna a Steave s jedním, údajným, dodavatelem zboží. Takže buď informátor, nebo ten, co má na starosti "zboží" které je nelegální.

"Nevím kolik jich bude. Je dost možné, že tento bude na nějakou dobu poslední." Odpověděla jsem a doupravila si make-up.

"Dávat ti přednášku nebudu, Derek asi ví co si k tobě může dovolit a co ne." Odmlčel se a vstal z mé postele na které se doteď rozvaloval jak dlouhý tak široký. "Tak si to užij." Políbil mě na tvář.

Scházela jsem na těch vysokých podpatcích ty prokleté schody. Štěstí,že nepatřím mezi ty holky, pro které je to noční můra a neudělají jeden jediný krok bez toho, aby škobrtly, podvrkly si nohu či se nemusely něčeho, nebo někoho přidržovat. Jinak by to pro mě bylo učiněné peklo.
Sice pomalejším, za to stále ladným krokem jsem sešla schody dolů a mířila k hlavním dveřím. Měla jsem deset minut na to, abych se dostavila na roh ulice, kde bude můj odvoz.

"Ne ne ne." Justin mě zastavil a tak jsem se na něho otočila. Stál tam Roy s Timem, který se narval přímo předemě a zblízka si prohlížel mé šaty a později i účes. Pak pokýval hlavou a nakonec zvedl oba palce nahoru, takže zkazil svůj prvotní look profesionálního návrháře.