* ESO *

58.-Brýle, žrout a zmrzlina

Tayler kráčel vedle mě s paží přehozenou kolem mých ramen. Naše bosé nohy se bořily do zahřátého písku. Smích se rozléhal kolem nás a pár lidí se na nás otáčelo.

Mě patřili nenávistné pohledy od svobodných holek a Taylerovi závistivé, když šel vedle mě. Oba jsme na sobě měli pouze plavky, a sluneční brýle. Směřovali jsme ke klukům, kteří byli u baru.

Na první pohled by jste si řekli, že jsme jako ukázkový pár. Pravda byla ale taková, že on je vlastně můj bratr. Náš vztah byl jeden z nejlepších vztahů jaký znám. Byl to můj nejlepší kamarád a bratr v jednom. Taková druhá rodina, jeho rodina pro mě vlastně byla jako druhá rodina. Co si člověk může více přát?

Zrovna jsem tlumila smích do jeho ramene, když se Tayler zastavil. S pátravým pohledem jsem se na něho podívala skrz sluneční brýle, a když ani po dloubnutí do žeber se na mě neotočil tak jsem se konečně podívala před nás.

Důvod našeho zastavení a Taylerova divného pohledu který naštěstí zakrývali brýle byl kluk s vysportovanou postavou, černými vlasy a zelenými pronikavými oči, které ho vraždil.

Na tváři se mi rozlil úsměv a já se odpojila od Tayler a šla k Derekovi. Jeho pohled změkl, když se podíval na mě a já ho políbila.

''Ahoj'' Šeptl mi do vlasů, když mě obejmul  a já se otočila na Taylera, který tohle všechno pozoroval. Díky bohu měl stále sluneční brýle takže jeho nepříjemný pohled nebyl vidět, i tak jsem to poznala, ale Derek ne.

On sám se taky uklidnil, když jsem ho přivítala polibkem a s poloúsměvem se na mě díval. Udělali jsme pár kroků blíž k Taylerovi a já se konečně k něčemu rozhoupala.

Jo, sice jsem tohle vážně neplánovala, ale nemám na výběr. Můžeš vzít nohy na ramena a nemluvit ani s jedním. Dámy a pánové, tohle je oficiálně to nejhorší co tenhle podělaný hlas v mé hlavě kdy utvořil, a to je fakt co říct.

Jako vážně?! Můžeš mi laskavě říct, kdo jsi, a kde je ten můj starý, dobrý, zákeřný, provokativní a bůhví co ještě hlas?! Chci ho zpátky!

Ječela jsem sama na sebe v duchu, protože tohle vážně nebylo možné. Dobře, stále tady byla ta jedna procentní šance, že tohle je ten hodný hlas, který se aspoň někdy snaží dohlížet na to, co dělám, i když mu to vážně nejde. Jenže, on by tohle rozhodě neřekl, navíc, ten stupidní hlas, u kterého je hned poznat že je ten hodný je pravděpodobně někde zamknutý, zakopaný a má přelepenou pusu izolepou. 

Takže, tohle je nějaká třetí varianta hlasu, který bude mít samé 'strašně chytré ' nápady, které bych v životě neudělal, a to že dělám dost debilních věcí. Pravděpodobně to bude ten strašpytel, kterého vůbec neznám a nechci znát.

Takže s tím něco udělejte! Znovu jsme zaječela do své hlavy, aby si ty dva zbylé hlasy uvědomily, že jestli s tím něco neudělají, zmizí a to všichni. A je mi jedno jestli budu muset sežrat nějakou svítivě modrou bylinku s růžovými kořeny a zeleným práškem na vrchu.

S uvažování o tom, jakou bylinu asi sežeru mě vytrhl zvuk jak ze seriálu, když nějaká animovaná postavička flákne pánvičkou druhou animovanou postavičku. Zákeřný hlas, který jsem poznala podle smíchu, který mi docela jistě patří, fláknul toho strašpytla a teď ho svazuje, zalepujeme mu pusu, donáší ho ke sloupu, kde ho znovu přiváže.

Chytrý, díky.

Uh, nosí tam dřevo, stále se směje a drží v ruce sirku? Jo, je to sirka. Škrtnul a odhodil. A dřevo hoří, sloup hoří, strašpytel hoří. A on se směje jako psychopat.