* ESO *

18.-Je rozhodnuto

Isabell

Už v autě jsme si četla mail a nespokojeně se mračila. Rychle jsem zaparkovala a vystartovala do pokoje abych se převlékla. Vzala jsem si černé roztrhané rifle a černou košili se stříbrnými knoflíky. Na ruce jsem si vzala kožené rukavice které končili u zápěstí. Za pas jsem si dala moji pistol a ujistila se že je dobře přístupná. Vzala jsem si sluneční brýle a zvýraznila si pusu vínovou rtěnkou. K tomu jsem si vzala stejné boty na podpatku s uzavřenou špičkou a popadla klíčky od auta.
Za běhu ze schodu jsem popadla plášť a přešla ke dveřím které vedli do garáže. Nastoupila jsem do mého auta a vyjela k jednomu z opuštěných skladů které se používali právě pro tyhle případy.

Vystoupila jsem z auta a stáhla si kapucu aby mi nebylo vidět do obličeje. Přešla jsem ke dveřím od skladu které se se zaskřípáním otevřeli a poté vešla dovnitř. Přes okna byli dané prkna takže světlo jsem pronikalo pouze skrz škvíry.

Chlap který porušil pravidla měl svázané ruce a po jeho stranách stáli dva mí lidé. Popostrčili ho dopředu a kývli na znamení pozdravu. Pak o pár kroků ustoupili.

"Chtěl si mě přelstít? Myslel sis snad že na to nepříjdu, že tě moje lidi nenajdou? Nebuď směšný." Uchechtla jsem se. Můj ledový hlas protnul ticho které to panovalo a Frederic Stown,chlap který si myslel že je chytřejší než já teď klečel na kolenou.

"Nemáš rodinu, nemáš pravé přátelé a dokonce ti ani nestačí ty peníze. Nemáš nic, tak mi řekni, proč bych tě měla ušetřit?" Chytla jsem ho za vlasy a zaklonila mu hlavu. Zatínal zuby a škubal sebou, proto jsme upevnila svůj stisk až bolestně zasyčel.

"Kdyby to vyšlo, už bys nebyla neporazitelná. Mohl bych být tam kde ty. Mohl bych být něco víc." Zasyčel a já se musela zasmát. Dala jsem mu pěsti do břicha a on se zkroutil na zem.

"Víš, nepřežil bys ani jeden den. Neměl bys lidi, skoro žádné peníze. A hlavně, bys neměl autoritu." Řekla jsem a kopla ho, aby se přetočil a podíval se na mě. "Neměl bys nic, stejně jako teď." Díval se na mě se zlostí a především se závistí v očích. Věděla jsme,co za hnusný věci dělal nevinným. Jak si užíval to, když měl na vrh. Viděla jsem ty dívky a bylo mi z něho zle.

Já mám moc, lidi se mě bojí, ale já řídím podsvětí. Nedělám to pro vlastní potěšení, dělám to, abych zabránila smrti nevinných, těch co nemají nejmenší tušení, že něco takového existuje.

Abych zabránila aby nevinné dívky trpěli. Jeden z důvodu proč se policie stranní, vědí to. A v hranici možností mě respektují, možná obdivují protože sice tu platí odlišné pravidla, jsou tu jiné tresty, ale všichni vědí, že nesnesu když někdo ubližuje nevinným. Proto se lidi co už navštívili podsvětí stranní. Pro to si hledají jiné místa tam, kam nechodí ty 'čisté duše'.

Nikdy jsem nebyla anděl. Nikdy jsem nedělala věci, tak jak by se měli a ne vždy jsem dodržovala určené pravidla, ať už se týkali čehokoli.

Ale to co jsem už od malička chránila, nebo se aspoň snažila a respektovala, byla rodina.

Je to jedna z věcí, pro kterou se snažíte být dobří, přes všechno co jste udělali je to jediný úplně čistý bod. A jelikož vím jaké je to někoho ztratit, snažím se to ulehčit ostatním, aby to nemuseli vědět taky.

Jenže když je někdo šmejd a ještě ke všemu nedodržuje pravidla ve světě do kterého vstoupil, tak pro něj tu není místo.

"Víš, vím všechno co si provedl. Vím jak si zabil svoje řidiče protože milovali tvoji sestru a ty sis myslel že tebe ne. Vím jak se ji ubližoval a vím jak si hledal útěchu v drogách a alkoholu. Vím úplně všechno a tak můžu klidně říct, že ty si zasloužíš jen to nejhorší." Řekla jsme a znovu do něj kopla. Pak ho vytáhla aby klečel.