* ESO *

26.- Byl by pyšný

Isabell

Je to už týden a šrámy na zádech se mi díky kouzelné mastičce zcela zahojili až na tu jednu, kde mám stále strup. Modřina mi měnila barvy jak na houpačce a teď se změnila na žluto- zelenou takže by mi měla pomalu ale jistě mizet. Už aby byla pryč.

Do upravila jsem si své líčení a spokojeně odešla s přehozenou koženou bundou na rameni dolů. Dole jsem na sebe navlékla své lodičky s otevřenou špičkou které jsem si připravila.

''Kam jdeš?'' Povytáhl na mě obočí Tai a já se na něj usmála. Navlékla jsem se do bundy a upravila si tílko pod ní. ''Ale, jen tak se projet. Počkej před vchodem.''Usmála jsem se a zmizela do podzemní garáže.

S klapáním mých podpatků o schody jsem se dostala do garáže a mířila až úplně do zadu. Z mého milovaného autíčka jsem shodila plachtu a nasedla do perfektně vyleštěného Mustanga. Otevřela jsem podzemní vchod a nastartovala. Moje autíčko mi krásně 'zapředlo' a já vyjela ven a jela přímo před vchod kde už postával Tai.

Zaparkovala jsem před ním a s úsměvem vystoupila. ''Tys ho opravila!'' Vyjekl a já se na něj s úsměvem dívala. Kývla jsem a přejela rukou po kapotě. ''Ještě aby ne.'' Zamumlal jsem směrem k němu a on se na mě pousmál.

''Byl by pyšný.'' Řekl když si mě přitáhl do objetí. ''To doufám.''Usmála jsem se a zamrkala abych zahnala slzy.

''Je krásny.'' Prolomil to ticho Justinův hlas a já se odtáhla od Taylera. ''Poznal jsem ten zvuk motoru.'' Ušklíbl se a odpověděl na mou nevyřčenou otázku. Co tady sakra děla?! Kývla jsem a sledovala to dokonalé auto.

Otočila jsem se a rozešla se k Justinovi kterému jsem padla do náruče. Nasála jsem jeho vůni a pousmála se. ''Děkuju.'' Řekla jsem když jsem se od něho odtáhla.

Kývl a usmál se na mě. ''Máme jet s tebou?'' Optal se mě a já zakroutila hlavou. ''To je dobrý.'' pousmála jsem se na něj a nasedla do auta.

Přejela jsem rukou po volantu a zavřela oči abych nebrečela. Vybavila se mi vzpomínka když mi to auta poprvé dal. Když jsem s ním poprvé jela.

*

''Pojď ven!''Slyšela jsem hlas mého bratra skrz otevřené okno a tak jsem rychle sbíhala schody a otevřela dveře dokořán. Seběhla jsem schody které vedli na terasu a viděla usmívajícího se bratra.

Stál opřený o to nejdokonalejší auta a já na něj zůstala zírat s otevřenou pusou. ''Postřeh!'' křikl a hodil po mě klíčky. Podívala jsem se na klíčky v mé ruce a pak na mého bratra který se na mě usmíval.

''Jako vážně?'' Zašeptala jsem a on kývl. Rozeběhla jsem se k němu a objala ho. Oba dva jsme se smáli. ''Děkuju, děkuju, děkuju!'' Křičela jsem radostí a poskakovala okolo. On se na mě díval s láskou v očích a usmíval se.

''Gratuluju.''Slyšela jsem hlas taťky a tak jsem se na něj otočila. Opíral se o trám na verandě a s úsměvem nás pozoroval. ''Děkuju.'' Naznačila jsem mu ústy a on se usmál ještě víc a kývli na mého bratra na náznak, že to bylo od něho.

''Nasedej sestřičko.'' Křikl Nickolas když se sednul na místo spolujezdce. ''Užij si to!'' Křiknul za mnou táta když jsem nasedala do auta. Připoutala jsem se a natěšeně zasunula klíčky do zapalování a otočila jimi. Rozezněl se ten nejdokonalejší zvuk motoru a já se usmívala.

Podívala jsem se na Nicka který se na mě celou dobu usmíval a rozjela se. Stáhla jsem okýnka a užívala si tuhle jízdu. Nickolas mě naváděl kudy mám jet a já přidávala na rychlosti. Později jsme najeli na opuštěnou silnici a oba dva jsme zpívali spolu s rádiem.