* ESO *

90.-City

City.

To co bych neměla znát, kdybych byla správný zabiják. Kdybych život Esa neoddělila od toho svého, trochu normálnějšího života.

Ale já je znala, znala jsem je do jednoho.

Bolest.

Zoufalství.

Agrese.

Bezmoc.

Nic člověka nepřipraví na život víc, než smrt. Je to to, čeho se většina lidí bojí. Je to to, čeho jsem se bála i já. Má rodina postupně odcházela až jsem zbyla jen já, poslední žijící člověk udržující naší pokrevní linii.

Naděje.

Přesně to pro mě znamenal Tayler a jeho rodina, když jsem tu svou ztratila.

Štěstí.

Láska.

Bezpečí.

To mi dodávali.

Adrenalin.

Šílenství.

Svoboda.

To jsem cítila když jsem dělala to, co miluji. Když jsem seděla za volantem mého Mustangu s ručičkou tachometru na nejvyšší dostupné rychlosti. 

Byl to adrenalin, který mi proudil žilami.

Bylo to šílenství pro ty, co se až moc drželi u zemi.

Byla to svoboda, která mě doprovázela.

Žárlivost.

Jak ošklivý cit.

Chamtivost.

Jen pro ty krysy dole, co pouze braly a nic nedávaly.

Krutost.

Surovost.

Škodolibost.

Prohnanost.

Vychytralost.

Nadvláda.

Stačilo přes má záda přehodit plášť a kapuci srazit do čela.

Byla jsem vládce Podsvětí a milovala to, protože jsem měla na vrch. Dokázala jsem to, co jiní ne. Bránila ty, kteří se bránit nemohli a držela na uzdě ty, kteří se utrhli z řetězu.

Jenže jako každá lidská bytost jsem cítila strach.

O mě? To slovo neexistovalo, ne ve spojitosti se mnou. Žádné pocity které by mě mohly oslabit jsem neznala, ne já sama.

Všechno se točilo jen kolem těch, který jsem si až příliš pustila k tělu. Těch, kterých jsem milovala.

Sama bych byla neohrožená.

Nedobytná.

Nezkrotná.

Neporazitelná.

Ale oni byli má Achillova pata.

Proto jsem je držela v tajnosti. Žádné záznamy, žádné vodítko pro lidi, kteří mě chtěli zničit neexistovalo. Strážila jsem si je více než poklad celého světa. Víc než poslední nádech před tím, než se nade mnou uzavře vodní hladina.

Byla jsem patron.

Patron těch, na kterých mi záleželo.

A anděl pro ty, kteří se neuměli bránit sami.