* ESO *

63.-Kecáš!

Spala jsem krásným, ač bezesným spánkem. Cítila jsem teplo, které vydávalo Derekovo tělo lepící se na mé. Jeho paže přehozená kolem mého břicha tisknoucí mě co nejblíže k němu dodávajíc mi tak pocit bezpečí. Cítila jsem i lehké oddechování na šíji, když se jeho dech odrážel od mé pokožky. Spokojeně bych ležela dál se zavřenými oči, a užívala si tuhle chvíli klidu, kdy jsem nic nepotřebovala. –Dobře, čokoláda by se hodila, ale tu až později.

Jenže víte, já nejsem holka co má zrovna štěstí, a jelikož mé smysly jsou až moc cvičené, neuniklo mi tiché otvírání dveří. Ve svém pokoji bych to neřešila, ale tady? V Derekově domě s vědomím, že si jde patrně s někým po krku? Nezbývalo mi nic než otevřít oči, což jsem taky udělala.

V pootevřených dveří vykukovala hlava s hnědými vlasy a  oříškové oči si mě se zájmem prohlíželi, stejně jako ty mé ledově šedivé jeho. Svou volnou ruku jsem přiložila k ústům na náznak ticha, jako odpověď mi bylo přikývnutí cizince. Ukázala jsem, že přijdu dolů, jen povytáhl koutky rtů nahoru a pak zase tiše zaklapnul dveře.

Pootočila jsem se na Dereka, který v klidu oddechoval. Odolala jsem pokušení ho políbit nebo mu dát pryč vlasy, které mu spadaly do obličeje, a pomalu se vykroutila z jeho sevření.  Spodní prádlo a kraťasy jsem měla přehozené přes ruku a potom co jsem si vzala Derekovo triko jsem skončila pod sprchou.

Oblečená jsem se vydala přes pokoj ke schodům. Derek i přes mou sprchu stále poklidně spal bez jakékoli změny pozice a tak jsem otevřela dveře, proklouzla na chodbu a vydala se potichu dolů. Vlasy mi splývali po zádech a Derekovo triko stéle vonělo jeho kolínskou.

Poslední schod byl za mnou a já zatočila do kuchyně, kde jsem objevila svého cizince. Když si mě všiml tak se na mě mile usmál s pozdravem na dobré ráno.

''Dobré.'' Řekla jsem směrem k němu. Stála jsem ve vchodu do kuchyně  a okatě si ho prohlížela, což mu ani nemohlo uniknout.  Hnědé vlasy, oříškové oči. Šedé tepláky, které viseli na jeho bocích a bílé upnuté triko, díky němuž jsem mohla vidět rýsující se svaly. Byl vyšší než já, a vypadal celkem neškodně.

''Pojď, sedni si. Chceš kafe?'' Po mém přikývnutí se otočil k lince, začal mi připravovat kafe  a já se rozešla k ostrůvku s barovými židličkami, kam jsem dosedla. Po chvíli přede mě postavil hrnek s horkým kafem a po ujištění, že cukr nechci se opřel a pozoroval mě.

''Díky.'' Řekla jsem když jsem spolkla ještě horké kafe, které mi spálilo patro i jazyk. Jsem zas použila mou inteligenci, opravdu jsem jako dítě.

''Promiň že jsem se nepředstavil, jsem Leo.'' Přátelský úsměv kterým mě obdarovává v jednom kuse se mu znovu vytvořil na tváři. Rychle jsem si na to zvykla, a ačkoli bych jindy už vzala nohy na ramena, jsem se na něho usmála a představila se.

''Isabell, jmenuji se Isabell.''  Krom televize která hrála z obýváku tu bylo ticho, ale i tak mě zaskočily další hlasy, které byly těsně za mnou. Jenže ještě předtím jsem nadskočila na židli, když se objevila neznámá dlaň na mém rameni a bleskově se otočila s ne moc přívětivým výrazem.

Blonďák s modrými oči o krok ustoupil, stejně polekaně jako zprvu já. A tak jsme na sebe chvíli koukali, on vyděšeně, já vcelku nepřátelsky.

''Nechtěl jsem tě vyděsit. Jsem Tristan.'' Trochu rozpačitě se poškrábal na krku, já jsem ho konečně přestala zabíjet pohledem a přátelsky se na něj usmála, což se mu ulevilo a nakonec příjmula jeho nataženou dlaň.

''Isabell.'' usmál se na mě a dosedl vedle mě. Až teď se můj pohled přesunul na ostatní, kteří si posedali ke stolu a se zájmem na mě koukali. Bylo to trochu zvláštní.