* ESO *

31.-To je tak sladké!

Isabell

Seděla jsem na balkóně, bylo brzo ráno, nebo přinejmenším pro ostatní brzo ráno a vycházelo Slunce. V ruce jsem držela skleničku s citrónem a vodou. Říkala jsem si, co by bylo jiné, kdyby to nevěděli. Říkala jsem si, že by to bylo asi lepší. Vždyť teď se mnou Justin neprohodil ani slovo a nevím, co si o mě myslí. Nemělo by mě to tolik tížit, nemělo by mi záležet na tom co si o mě myslí. Co si myslí o tom, že JÁ jsem Eso. Jenže záleží. Protože ho nechci ztratit, nechci aby to mezi námi bylo jiné, aby se mi vyhýbal nebo snad aby se mě bál. Záleží mi na něm. A i přes to že se provokujeme, někdy se neshodneme mi na ně zatraceně záleží. Jenže, co když si myslí že jsem zrůda? Co když si myslí že jsem netvor kterého se akorát tak všichni bojí? Co když vidí jen to zlé, co když chce vidět jen to zlé?

Promnula jsem si oči a zaklonila hlavu. Sklenička už byla položená na stole a já se dívala na Slunce, jak pomalu ale jistě leze nahoru. Bylo krásné. A než se namane, zas tu nebude, bude padat níž a níž, až nakonec, propustí ze svých spárů okouzlující měsíc. A další den, další ráno, se zase bude šplhat nahoru.

''Co tu děláš?'' Vyrušil mě jeho hlas. Okamžitě se moje hlava nasměrovala na něho a jen mlčky jsem sledovala, jak tam stojí a upírá na mě své karamelové oči. Byl bez výrazu, bez jakékoli emoce, ale jeho oči se na mě dívali tak jako vždy. Aspoň to mi dávalo pocit, že je všechno v pořádku, že se nic nezměnilo.

Justin

Nemohl jsem spát, celou noc jsem se převaloval a když jsem zahmouřil oko, viděl jsem všechny naše vzpomínky. A přes to že byli krásné, mi nedovolili se ponořit do spánku. Vypnout. Úplně vypnout a nepřemýšlet.

Zdálo se mi o všem možném. Ale poslední vzpomínka byla o naší dohodě. Nesnášel jsem tu dohodu, i když jsem věděl, že nám všechno ulehčuje. Že nás chrání.

*

''Takhle to nejde.'' Zamumlala mi do ucha když jsem jí krk obsypával motýlími polibky. ''Všechno jde sweetheart.'' Zamumlal jsem jí na krku. ''Justine.'' Odtáhla mě od sebe. ''Nejde to, nefunguje to, víš to.'' Obešla mě a prohrábla si vlasy. Chodila sem a tam a zastavila se u okna. Stála opřená o parapet, vlasy jí spadaly po ramenou dolů a její triko se válelo u mých nohou. ''Isabell.'' Povzdechl jsem si a zatahal se za vlasy.

''Nefunguje to. Prostě to nefunguje.'' Zamrmlala. Přešla ke mně a nandala si triko. ''Vážně bych chtěla. Chci aby to fungovalo, ale nejde to.'' Prohrábla mi vlasy a ruce mi položila na ramena. ''Nevím proč Izzy. Chceme to oba. Já nevím proč to nejde.'' Byl jsem frustrovaný.

''Nemůžeme za to.'' Políbila mě na bradu. ''Prostě s tím přestaneme. Budeme mít každý někoho jiného. Bude to stejné jen bez tohodle.''Šeptla a já přikývl. Usmála se na mě tím krásným úsměvem. Stoupla si na špičky a přitáhla si mě do polibku.

''Takhle to bude nejlepší.'' Šeptla než odešla. A já věděl, že měla pravdu, a nenáviděl jsem se za to, že jsem s tím souhlasil. Nenáviděl jsem se za to, že to prostě jinak nešlo.

Nechápal jsem proč to takhle dopadalo? Spali jsme spolu, ale nechodili jsme spolu. Byl to jen sex. Výborný sex. Jo, říkáte si, v čem je problém? Je vůbec nějaký? Bohužel je.

Strašně jsem žárlil. Kdokoli jiný se k ní přiblížil mě tak neskutečně naštval. Tak neskutečně mě štvalo že se okolo ní motali jiní. A tak jsem dovolil,aby se okolo mě motaly jiné. Jenže, jeden z nás prostě vybuchl a šel si pro druhého. Ve většině případech jsem to byl já. A tak se stávalo těžké jít spolu do klubu a vyspat s jinými. Nebo dokonce s nimi jen tancovat, protože já jsem měl neskutečnou touhu ji mít jen pro sebe. A tím se všechno komplikovalo.