* ESO *

75.-Velký krok

''Dobře, tak je to špatný nápad. Já ani nevím,proč jsem ti to řekla a -'' Mlela jsem páté přes deváté což se mi vážně nepodobalo, protože v této chvíli jsem byla jako člověk, co vás pozval na schůzku, vy máte výraz, který říká /to myslíš vážně?/ a onen člověk se pak začne vymlouvat, dělat si z toho srandu a mlet všechno přes sebe až nevíte vskutku nic.

''Ne, to ne. Jen mě to překvapilo nic víc. Každopádně si myslím, že je to fajn.'' Zastavil mé nesmyslné mrmlání a zběsilé mávání rukama kolem.

''Myslíš to vážně?'' Potřebovala jsem se ujistit. Bylo to pro mě dost neobvyklé, cizí a možná i odstrašující. Dobře, s tím posledním možná trochu přeháním, každopádně ano, bylo to pro mě neobvyklé, a to dost.

''Stejně tak vážně jako že teď jím zmrzlinu.''S tím si do pusy strčil plnou lžíci zmrzliny. Donutilo mě to se pousmát a vydechnout zadržovaný vzduch.

Když se to tak vezme, není to nic nenormálního, hrozného či nebezpečného, tak by mě mnozí nepochopili, vlastně snad všichni by na mě koukali jako na blázna. Ale proč se zaobývat jinými, cizími lidmi, když mám ty, na kterých mi nějakým způsobem záleží?

''Díky Taii.'' Kývl a potom co jsem mu sežrala lžíci zmrzliny mě praštil hraně přes ruku. Zasmála jsem se a opřela se zpět o pohovku.

***

''Dereku?'' Oslovila jsem ho a než se na mě otočil tak se zhluboka nadechla. Bude to hračka.

''Ano?'' Podíval se na mě a v tu chvíli se vypařili všechny možné varianty. Tak asi nebude. Vydala jsem ze sebe něco, co připomínalo vydechnutí a ''přemýšlející mručení'' dohromady. Takže to znělo fakt děsně.

''Děje se něco?'' Povytáhl obočí a přistoupil o krok blíž.

''Ne, nic se neděje.'' Usmála jsem se. Sakra, já jsem vážně zbabělec, kdyby tohle viděl někdo z Podsvětí asi by si myslel, že jsem blázen, když se bojí člověka, co neumí normálně něco říct.

Balení a svádění? Hračka. Vyhrožování a zabíjení? Fajn. Sporty, soutěže, přednesy a ostatní? V pohodě. Ale tohle? Katastrofa. Sakra v čem je to tak jiné?! To vážně netuším.

''Vážně?'' Prst položil pod mou bradu a donutil mě se mu podívat do očí. Ta okouzlují a tajemná zelená mě plně obklopila. Pousmála jsem se, protože právě teď, v tuhle vteřinu, mi to bylo jedno. Stoupla jsem si na špičky a něžně ho políbila na rty.

Když jsem odtrhla své rty od jeho, tak položil ruce kolem mého pasu a chvíli mlčel, pousmál se nad něčím, co se mu zrodilo v hlavě a stále nepřerušil náš oční kontakt. ''Chci abys mi to řekla.'' Nemůžu říct, že by to nikdo neprokoukl, protože by to bylo jasné každému blbci, když jsem udělal to, co jsem udělala. Ale jednu věc uměl Derek perfektně, odhadnout kdy se to hodí a kdy má naopak věci prostě nechat být.

''Chtěla jsem tebe, teda vás..'' Zatleskej si Isabell, začátek věty a už to vypadá na katastrofu. Bla bla bla, hlavně že tobě všechno jde! Otravný, pitomý hlas, ještě mi řekl něco, co já vím.

''Chtěla jsem vás pozvat ke mně.''Vyklopila jsem tak rychle, že to Derek nepobral, rychle zamrkal a pousmál se. Skvěle, takže mu došlo, že jsi debil. To by už utekl, což brzo uděláš taky, když tě budu nahánět s nožem!

''Zlato, můžeš to zopakovat srozumitelně?'' Měl trpělivost, body pro něho protože já bych se teď nejradši otočila a odešla pryč, na tohle zapomněla a dělal že jsem s tím vůbec nezačala. Bohužel pro mě, to chtěl vážně vědět.