* ESO *

52.-Měj se

Uběhly další dva dny, už jen dnešek a zítra bych se měla vidět s Derekem, nebo případně až po zítří, kdyby přijel příliš pozdě, a musel by se vyspat nebo cokoli. Vstávat ve tři ráno kvůli němu nebudu, i když nevím, možná bych stejně nespala.

Co se týče fleshky kterou jsme získali trochu jinak, než to bylo v plánu, tak to bylo následovně. Snad všichni u toho strávili nejméně hodinu a půl, pak to přenechali Gregovi, který tam vytahával informace, které chtěli oni, což jak jsem se později doslechla bylo kvůli tomu obchodu.

Marco měl přístup ke všem složkám, takže se dozvěděl, že tam bylo i něco o mě a společně jsme se tomu dobu smáli. Přišlo nám neuvěřitelně směšné, že skoro každá odpověď byla neznámá. Pak si z toho dělal ještě srandu, že se neptali na mou váhu a ani na znamení, a že autor teda není dochvilný. Což mě dost pobavilo a já se s bolestí břicha od smíchu odvalila do kuchyně, kde jsem strávila taky nějaký ten čas.

''Mám slyšiny, nebo se fakt vypaříte před tím, než se opijeme?'' Stála jsem opřená v oblouku do obýváku kde by byli normálně dveře, místo toho tady byla asi dvoumetrová oblouková díra na procházení.

''Nemusíš se bát, my přijedeme zpět a já tě zliju že si budeš přát, abys tohle neřekla.'' Zasmál se Harry a mrknul na mě. Měl na tváři ten rošťácký úsměv a skoro každou chvíli si prohrábnul vlasy, aby mu nepadaly do obličeje.

Ačkoli nebylo moc času na to, abychom se více poznali protože Harryho s Georgem jsem neznala tak dlouho jako Naila, Liama a Louise, které jsem mimochodem taky neznal nějak suprově. –když nebudeme brát to, že jsem si o nich zjistila kupu informací, dat a podobných věcí. Tak osobně jsem je moc nepoznala, nebylo zas tolik prostoru.

Buď se připravovali na akci, nebo jsem já nacvičovala, abychom porazili toho slizouna, který má mimochodem slušně rozmlácenou držku a naražený žebra, protože byl Dylan kreativní. Zasloužil si to. Nelituju ho, ani v nejmenším.

Ani to, že jsme se neznali dlouho mu nezabránilo mě v prvním okamžiku, kdy slyšel mé nadávání na moderátorku a hlásání, že bych se vyspala s celým hvězdným basketbalovým týmem, protože je to prostě hvězdný basketbalový tým požádat o ruku, a nahlas doufat, že jsem sexy.

Díky tomu, a taky jeho celkem špatnému načasování na vtipy, drzému chování a provokování, které patřilo mě, jsem se ho oblíbila a sedli jsme si spolu. Stejně jako s ostatními až na Zayna, který si na mě stále dával pozor, ačkoli když jsem do něj kopla několik skleniček tak byl v klidu.

Stále platí naše dohoda s Marcem, že kluci jsou moji. Čehož hodlám využít hned jak se přiřítí zpátky, a je mi celkem jedno kdy to bude. Protože střílení po sobě zrealizujeme znovu, akorát někde, kde je to k tomu určené, ne v mém domě kde je plno věcí, které se dají s jejich šikovností rozbít. A samozřejmě i s mojí škodolibou povahou a dělání naschválů.

''Těším se.'' Úšklíbla jsem se na něho stejně jako on na mě a sledovala jak si odnáší své věci do aut, které stály venku. Přešla jsem i se zbytek obyvatel tohoto domu ven abychom se rozloučili. Se všemi jsem se rozloučila jaksi normálně. Zayn mi poděkoval, kluky jsem sem tam rozesmála a slíbila jim, že tu budu až přijedou a nebudu někde lítat.

Když přišla řada na Harryho nevynechala jsem své drzé poznámky spolu s pokřiveným úsměvem, který jsme na sebe neustále házeli a nakonec ho se slovy, že ho opiju dřív než on mě strčila do auta.

''Hej! To bylo zákeřné, já chtěl sedět ve předu.'' Vyplázla jsem na něj jazyk, protože sedadla řidičů už byli obsazená a ostatní si posedala k spolujezdcům a těm co to nevadilo i do zadu. Měli tu jen dvě auta na šest lidí, a Harry vyfasoval díky mě místo v zadu.

''Měj se.'' Zasmála jsem se a sledovala jak odjíždějí. Harry po mě hodil jeden naštvaný výraz který jen hrál a pak už jsem zalezla zpátky do domů a uvelebila se v mém pokoji, na mé velké posteli, v mém vlastním domě. Proč říkám všude to přivlastňovací zájmeno? Protože jsem chtěla na pět minut klid, a doufám, že to ty blbci pochopili.

Po půl hodině klidu jsem si oddechla, že fakt neplánují nějaké hrozné překvapení, mučení nebo cokoli, co by překazilo mé plány odpočívat. Jelikož jsem si dala ranní běh a cvičení, které mě i přes mou –troufám si říct – dobrou kondičku vyčerpalo.

A ačkoli jsem jindy plná energie, předchozí dva dny byli celkem vyčerpávající. Všichni sháněli ty informace, řešilo se, co se může stát, když mě viděl jak jsem mu to před nosem ukradla. A taky to, že bych v žádném případě neměla chodit nikam sama a už vůbec se potulovat po barech. Aspoň několik dní.

Další věc co se řešila nejméně hodinu bylo, odkud jsem ho znala. Neměla jsem v plánu jim to říct, a taky že neřekla. Ale ta hodina kdy se to ze mě snažili dostat,kdy na mě jednou Zayn vyjel protože mu to přišlo důležité, byla vážně vyčerpávající. A já jen děkuju, že jsem jí přežila.

Po tom co jsem mu vysvětlila, že je to moje věc, že se o to nemusí zajímat, a že se mi nic nestane mě nechal na pokoji, i když jeho oči které mě ještě chvíli propalovali to nepotvrzovali. Pak se s tím nějak smířil, trochu nepřímě mi poděkoval, že jsem jim pomohla a já byla po další hodině propuštěna z této nudné konverzace.

Naštěstí někdo inteligentní vymyslel večer lepší zábavu, než se neustále hrabat v té složce, která byla maximálně tak na čtyři hodiny a pustil film, zařídil jídlo a pití a byla zábava. Jelikož jsme děsní, tak jsme se navzájem děsili, pokřikovali na sebe a smáli se. Dům se pak proměnil na schovku kterou jsem úspěšně vyhrávala a nakonec jsme všichni skončili zase v obýváku a pokračovali v maratonu filmů, který započal Nail, když nevěděl, který díl má pustit.

Řeknu vám, že mě tak dlouho nebolelo břicho od smíchu jako ten večer, a to že nemám zrovna nudný život, ba naopak. Ale tolik telat po hromadě se jen tak nevidí, tak se vlastně nemám čemu divit.

---- 
Přeji Vám krásný víkend a hezké páteční odpoledne.
Díl jsem plánovala vydat až zítra, ale nakonec je tu už dnes. Je sice kratší než jindy- kdy mají díly přes 2000 slov- ale tak nevadí, aspoň se neunudíte.

Tím se chci i zeptat, jestli mám psát raději kratší díly, nebo stejné jako doteď. Takže budu ráda,když se vyjádříte lidičky.

Díky, díky
-El