* ESO *

57.-Je ti jasné, že budu chtít klíčky?

Byla jsem u sebe v pokoji, na mé posteli se rozvaloval Tayler s Justinem, na pohovce byl Tim s Royem a ve dveří se opíral Marco. Krom kruté polštářové bitky, noci s filmy, u kterých jsem poslouchala jekot ostatních smíchaný s mým smíchem a chroupání popcornu, jsem teď byla nucena dělat jim modelku.

Víte, vyslechla jsem si toho celkem dost. Kupu praštěných nápadů, přes únosy, vydírání až jsme nakonec skončili u toho, že ho chtějí poznat a zjistit si o něm informace, když už se s ním musí o mě dělit. Ano, mluvím o Derekovi.

Snažit se jim vysvětlit, že nejsem ničí z nich nemělo cenu, protože jakoukoli větu co jsem jim hláskovala, a vůbec mi vyšla z pusy okamžitě zamítali a pře-bombardovali ji tisíce dalšími argumenty, hlavně ať mají oni pravdu.

Nešlo se vyhnout tématu, co vlastně on je. Vysvětlit jim onen fakt, že to nevím ani já, bylo zdlouhavé, bolestné a vyčerpávající, hlavně pro mě. Začali jsme fází, že to není můj kluk, protože jsme si to neřekli a hlavně, jsem mu to neodsouhlasila a ani ho tak neberu. Nevím, jestli byli rádi, každopádně spokojeně cosi zamumlali a vrhlo se na další postup.

Z jejich strany se na mě hrnuli výkřiky o tom, že obyčejní kamarádi taky nejsme, protože by jsme spolu nespali.

Justin se na mě při této zmínce podíval a já se na něho začala šklebit a mykla rameny. My dva, to bylo něco jiného než já a Derek.

''Jsem přeci tvoje osobní peklo.'' Naznačila jsem ústy a on se ušklíbl a pokýval na náznak souhlasu. Jeho oči pro-blýskávaly jiskřičkami nadšení a na tváři měl ten svůj typický úškleb, který mi věnoval dennodenně stejně jako já jemu ten svůj.

Náš vztah vlastně taky nikdo nepochopili. Nechodili jsme spolu, na to jsme měli oficiální dohodu. Vlastně, ta dohoda byla spíše taková, že spolu nebudeme spát, protože každá jiná osoba v přítomnosti toho druhého vyvolávala vztek u toho prvního. Došli jsme k závěru, že to tak nejde, což jsme vlastně ještě museli utvrzovat dva měsíce, než jsme spolu vážně přestali spát.

Když nebudu brát ten fakt, že jak jsme přijela tak jsme se spolu vyspali, tak nám to perfektně klape. Nikdy jsme nebyli jen tak obyčejní kamarádi, to jsme věděli oba hned, jak jsme se viděli a zjistili, že se Tayler zná vlastně s námi oběma. Teda, já jsem zjistila že Tayler zná Justina a ten zjistil, že Tayler zná mě. Tak to bylo teda aspoň podle mě.

To samé bych mohla tvrdit o vztahu s Marcem. Nikdo to nepochopí. Mě má rád jako kamarádku, což je jasné. Jenže pak je tu jeho Victorie, která je pro něj něco více. Neříkám, že přítelkyně, manželka nebo bůhví co by mohlo být děsivější v našem případě. Chci tím říct, že pro něj jsem taková osoba, která ho neustále provokuje, překvapuje přesto že mě zná už nějakou tu chvíli, neví o mě toho mnoho.

Nevím, čím to teda je. Když si to vezmu, tak s třemi kamarády-pokud je tak můžu vlastně nazvat- mám neurčitý vztah, který vlastně nikdo jiný nikdy zcela nepochopí. Když si to vezmu, za kamaráda můžu nazývat Marca a Justina, ale Dereka? To ani náhodou. Ten je něco jiného, pro mě stále neznámí název pro něho. Jediné co vlastně můžu dělat je, že časem najdu nějaký název pro náš vztah. Že najdu název pro něho.

Jako další krok debaty mezi kluky a mnou, nebo spíše jejich pokřikování na sebe, mluvení si z části i sami pro sebe a pak stejně ignorování mého názoru bylo, že došli k tomu, že je to můj milenec.

Vážně jsem se u toho zasmála. Vlastně jsem se za doprovodu nechápavých obličejů skácela smíchy k zemi a nemohla nějakou tu chvíli popadnout dech. Řeknu vám, že ani nevím co mě na tom tak rozesmálo, ale rozhodně to nebyl můj milenec. To bych s ním přeci trávila čas jen kvůli sexu, a když si vezmu, že spolu trávíme mnoho času i jinak, tak se to prostě vylučuje.