* ESO *

78.-Servírka

Jelikož jsem stále neměla plně vymyšlenou choreografii a kluci to nechali čistě jen na mě, tak jsem si šla s nimi ráno zaběhat. Nemusím snad ani říkat, že jsem je z postelí tahala půl hodiny a další půl hodiny jim trvalo se dát do podoby, v které by mohli aspoň rychle chodit. Samozřejmě mě za to strašně milovali a jediné co mi bránilo být jejich noční můra byly prášky,které je trochu nakoply a zmírnily lásku, kterou ke mě cítili.
Říkat Maxovi, že je má šetřit bylo stejně zbytečné, jako když dáte dítěti pytlík bonbonu se slovy nesněz to celé.

Jelikož to s nimi nemělo dál cenu a jediné na čem jsme se aspoň nějak shodli byla hudba, tak jsem je s pár úkoly propustila. Jako třeba že mají aspoň uklidit ten nepořádek, všichni si dají povinnou sprchu a nakonec si i s rozcvičkou zaskáčou čtvrt hodiny přes švihadlo. Dát jim toho v jejich stavu více, byli by mrtví.

Díky tomu, že moje fantazie nezná meze a v mé hlavě šrotují bez přestávky kolečka, mám plno nápadů a věcí, které bych mohla do našeho videa zakomponovat. A tak skoro celé malé studio, co stojí na zahradě v rohu je polepené papírky s mými návrhy, rozházenými papíry s choreografii a cédečkama. Sem tam se povalují i zmačkané papírové koule, nějaké tužky a kdekoli mezi tím bordelem na podlaze je i můj mobil. Že zvoní,mi bylo jedno, než bych ho našla bylo by po všem a rozházela bych všechno ještě více, takhle mám aspoň malou šanci to dát zas dokupy.

Snad po padesáté jsem zapnula hudbu a přehrávala si v hlavě choreografii, kterou jsem zatím dala dokupy. Nevím, co jsem to zase vymyslela, protože dát tohle dohromady nebude tak úplně lehké. Já to nemohla nechat být tak jak to bylo, já si vymyslela něco jiného. A co že to má být? Jelikož postoupil i Lil s jeho partou, rozhodla jsem se,že budeme mít vystoupení dohromady. Jo, musím si to stěžovat. Zatím jediné co mám je to, že budou samozřejmě dvě party a pak já. Vzhled bych celkem měla i začáteční postoje, co však dělat dál se všema je oříšek. Proto tolik papíru, proto tolik nápadů, proto už ani nezvedám ten pitomej mobil.

Předtančila jsem si všechno co zatím mám-přesněji řečeno to málo, co mám- a pak znovu dopadla na zem mezi ty papíry a pokračovala. Přeskakovala jsem odjednoho k druhému a sem tam psala na lístečky návrhy na efekty a kravinky, co bych měla řešit až jako poslední.
Ale to bych nebyla já.

***

Kolem osmé hodiny jsem seděla v autě a jela na místo, kam mě Derek poslal. Byla jsem po sprše a měla půl hodinku jen pro sebe, takže jsem si dala nachvíli pohov. Jelikož jsem neplánovala že někam pojedu, někam jinam než k Derekovi domů, měla jsem na sobě modré rifle s černou mikinou přes hlavu a černé conversky na nohách. Vlasy jsem měla svázané ve vysokém culíku a líčení? Jen řasenka.

Vystoupila jsem z auta a s klíči v kapse jsem došla až k partě postávající na chodníku. Porozhlédla jsem se okolo a jediné, proč by jsme tu mohli všichni být byla budova naproti přes ulici. Aby jste byli v obraze, je to něco jako hodně známa restaurace, místa jsou rezervované na měsíc dopředu a je skoro nemožné se tam dostat, pokud nemáte známosti. Proč je tak oblíbená? Jednak je výjimečná tím, že to není ta luxusní kam chodí jen zbohatlíci a musíte se nějak chovat a je na vrcholu. Možná taky právě proto se dostala na výsluní.Taky proto, že je tam i bar kam chodí lidi na skleničky. Takže i to je jiné než klasické restaurace. I když se to zdá být stejné, možná až divné, že je mezi těmi luxusními a předraženými, prostě se stala oblíbená a je mezi těmi normálními prostě něco extra.

A co tady dělám já? Měla jsem jet k Derekovi, jenže ten mi cestou zavolal, že se ještě zdrží a tím pádem jsme se dostali k tomu, že jsem tady s nimi.