* ESO *

66.-Cizinec č. dvě

Je to týden od toho, kdy jsem poprvé spala u Dereka doma. Od toho, kdy jsem poznala jeho přátelé a je to týden, co jsem je poznávala. S Krisem jsem chodila běhat, protože jsem si potřebovala udržet kondičku a ráno jsme na sebe narazili, když jsem se kradla pryč z ložnice.

Leova vášeň jsou auta a on sám vlastní motorku, takže je vám asi jasné, že jsme si padli do oka. Po tom, co jsem objevila garáž se z toho stalo naše útočiště. Nehledě na to, že nebylo potřeba nic opravovat.

Tristan byl nehorázně všímavý, vytrvalý a hlavně trpělivý, což mě dost překvapilo. Měl rád basket, takže bylo jasné, že si ho Tai zamiluje, i ostatní z mého domu.

Bred byl chodící vtipálek, stali se z nás dva lidé, co okupují sedačku a hrají na play stationu při chroupání popcornu a řvaní přes celý dům.

Connor, tenhle kluk byl král kuchyně, a to vážně! Donutila jsem ho upéct muffiny, a zamilovala se po prvním kousnutí, takže mu bylo jasné, že už se z téhle funkce nevyvlíkne. Taky jsme spolu blbli v bazénu, tam se připojili i ostatní a nakonec byl zápas, přičemž jsem seděla na jeho ramenech a prala se s ostatními. Samozřejmě jsme vyhráli!

Teď jsme seděli v obýváku, každý měl pytlík gumových medvídků, který jsem koupila, protože mě o to Bred poprosil. Musela jsem je koupit i domů, když kluci zjistili že je jdu kupovat, chtěli je taky. Takže jsem na pásu měla asi patnáct pytlíků gumových medvídků a spokojeně se culila na prodavače, který nad tím podzvedl obočí a začal markovat.

Byla soutěž, kdo z nás narve víc bonbonu do pusy, což bylo celkem vtipné, když jsme pak ještě mluvili, a díky našim plným pusám z toho bylo huhlání, slintání a prskání na všechny okolo.

''Jo! Vyhlal jsem!'' Zahuhlal s plnou pusou Connor, když měl v puse nejvíc bonbonu a skoro prázdný pytlík. Neví,  kolik jich má v puse, ale je jednoznačný vítěz. Všichni to uznali a tak jsme začali cumlat a kousat bonbony, abychom mohli normálně mluvit a přestat slintat, když chceme něco říct.

Rezerva byly dva pytlíky bonbonů, které jsem přinesla, protože mi bylo jasné, že se něco stane. Ne zrovna že budeme hrát tohle, ale třeba házení gumových medvídků, hádaní se o to, kdo chce další či případné kradení gumídků někomu jinému.

''Dojdu pro džus, hned jsem tu.'' S tím jsem vstala, když v mé puse nebyl ani jeden gumový méďa. Taková svoboda, mít pusu zase prázdnou, neslintat a neprskat na všechny okolo a nestěžovat si, že mě už bolí tváře. Jednak z toho, že jsem měla ty gumídky a jednak ze smíchu, kdy jsme se snažili to nevyprsknout na všechny okolo, což se stalo málo kdy.

Ze skříňky nad linkou jsem vytáhla skleničku, pak jsem přešla k lednici odkud jsem vytáhla ten krásně chladivý džus s příchutí pomeranče a nalila tu slastnou tekutinu do skleničky, a bez ředění vody konečně upila.

Otočila jsem se a zarazila se. Koukal na mě neznámý cizinec číslo dvě. Byl vysoký, tak metr osmdesát pět? Pravděpodobně ano. Měl černé vlasy jako Derek a tmavě modré oči. I přes to že v jeho tváři nebyla jakákoli emoce, jeho postoj vypadal nepřátelsky. Měl na sobě černé džíny, přiléhavé triko, ve výstřihu zaháklé pilotky a nakonec černou koženou bundu.

Skleničku jsem položila na stůl, a dál si ho prohlížela s mým typickým postojem. Tak jsme na sebe chvíli koukali, přímo zírali jeden na druhého při důkladném skenování.

''A ty jsi?'' Ušklíbla jsem. Konečně někdo, kdo není jak cukrová vata, skvělá změna zpět. Můj starý přístup už nastupuje.

''Taky bych ráda znala tvé jméno, cizinče.'' Opáčila jsem. Povytáhl obočí, rychle mě znovu přeskenoval pohledem a pak se mi díval do očí. To si myslí, že ucuknu? Že se ho budu bát? Je na omylu, na tohle si našel špatného člověka.