* ESO *

96.-Informace

Hluboké dýchání a zatínání pěstí. Drcení čelistí či kousání do jazyku. Vše co by jste udělali, abyste nevybuchli či neřekli něco tomu nejprotivnějšímu člověku, jakého si umíte představit.

Přesně tak to bylo, zřetelně by každý našel aspoň jeden z příznaků, které jsem napsala. Naštěstí pro mě, jsem já byla ten nejprotivnější člověk, jakého si on uměl představit.

Dokázala jsem ho vytočit pouhým slovem a už jen ta chůze, když jsem k němu přicházela a ten výsměch v mém pohledu, který jsem mu věnovala, stačil k tomu, aby ztratil svou kontrolu.

Byl na tom však o chlup lépe než ona. Ta proradná harpyje zabodávající své drápy do svých obětí. Byla to siréna, která lákala své oběti, zdatné námořníky, svým překrásným zpěvem. Ona se kolem nich motala, na obdiv vystavovala své přednosti a říkala věci, které muži tak nutně potřebovali slyšet. Podlézala jim a pletla se pod jejich nohama, nikomu však ta její hezoučká tvářička nevadila. O to líp když se jim pak plně oddala, nechávajíc se sebou dělat cokoli, jen aby získala ten malý kousíček do své skládanky.

Ale něco jen v té hlavě měla. Byla to vypočítavost, kterou skrývala. Troufla bych si říct, že až někdy nenávist k mužům a k jejich chování, přesně to ji přesvědčilo, že to co dělá je správně, že je to jediná možnost. Dostala se mezi ty lepší a to jen díky lichotkám, které jim dennodenně skládala. Za tou vší hrou však byla část touhy po moci, možná díky tomu se stala jeho oblíbenkyní. Měla to, co potřeboval. Poslechla ho na slovo, a když potřeboval, manipulovala a ovládala ty, kterým prvně posloužila jen jako hračka.

Byla mistryně v téhle přetvářce, ale pro mě nebyla nic. Hnusila se mi o to více, když si tu cestu sem prodrala přes podlézání a líbání bot. Kdyby byla hrdá žena, nebo aspoň silná, nikdy by sebou nenechala takhle házet. Možná proto v mých očích nenašla to, po čem prahla-obdiv.

Byla jsem pro ni jako pro dítě fotbalistu profesionální fotbalista-vzor. Jenže ona nedostávala mé podpory. Nikdy by se totiž sama nevyšvihla, nikdy by tady bez jejich ochrany neobstála. Byla přesně ten typ člověka, kterým jsem pohrdala, a když to zjistila, ani v jedné místnosti se mnou nevydržela.

Představovala jsem pro ni něco, co nikdy mít nebude. Něco, co nedokázala a ani nedokáže a proto ke mně cítila jen čirou nenávist a za ní skrytou závist se špetkou obdivu. Nebylo tedy divu, že mě obdařila pohrdavým pohledem a pak si to odkráčela, jakoby se domem prohnalo tornádo.

Byl to vlastně v celku přátelský pokec, hlavně když se mě, ten bohatý obchodník, bojí. Spíš to byla nucená pokora, kterou mi věnoval. Nesnášel mě jednak za to, že jsem ho ovládala a taky proto, že jsem mu nepodlehla. Nevím, co z toho zapříčinilo ten pohled, který mi věnoval. Možná to byla porážka jeho ega, s kterou se nemohl smířit, a proto jsme to dotáhli až sem, kdy nejednáme.  Náš vztah je na bázi toho, že jeden řídí všechno a ten druhý poslouchá.

"Dávám ti dva dny, Daniely. Doufám, že víš, že když řeknu soukromě, je to jen mezi mnou, tebou a tím, co po tobě požaduji. Tak ať dá ta tvá nádhera Sam, pracky pryč." Falešně jsem se na něj usmála, a když mě vyprovodil ke dveřím, tak jsem si pomyslně odškrtla jedno políčko. 

Věnoval mi ten pohled plný zloby, skrývaného vzteku, než se slovy na rozloučenou zavřel dveře od svého luxusního domu. Kdybych na něj neměla tu páku, které se tak bojí, nebyl by tolik přívětivý.

***

''Trvá to už příliš dlouho, nemůžeme bojovat proti někomu, kdo je nám neznámý! '' Vykřikl za pochodu, už nějakou tu chvíli chodil sem a tam. ''Informace, to je to co potřebujeme, jinak nám bude dál házet mrtvoly! '' Rozčiloval se, mezitím co jsem v klidu seděla s nohama na stole.