* ESO *

84.-Mumie

Hodně špatný nápad.
Au!
Já toho debila zabiju! Kdo se opovažuje- Au!

Tohle byly prvotní myšlenky, když jsem se ráno probrala-ne z vlastní vůle. Malý megafon do kterého křičel ten debil Justin to udělal za mě. Nemám tušení kolik je, ale my jsme se vraceli pozdě, takže s jistotou můžu říct, že tohle je ještě příliš brzy na vstávání.

"Vstávej poupátko! Přece neprospíš celý den!" Štěbetal Justin dost na hlas, naštěstí už bez megafonu. Zaskuhrala jsem a otočila se. Jo, slítla jsem ze schodů a ne, nemám tušení proč spím na schodech. Rozhlédla jsem se opatrně kolem a našla zbytek, aspoň teda tu část, kterou jsem byla schopná vidět. Pomalu se mi vracely všechny střepy ze včera a rázem mi bylo všechno jasné, i to, proč vypadám jako mumie.

"Nech mě spát." Zavřcela jsem, jenže on stále a stále otravoval a tak jsem se nějakým zázrakem opřela o stěnu. Ležela jsem hned vedle schodiště a kluci se tu povalovali jak odpadky.

Tayler byl ke mě milostivější než Justin a podal mi prášky na hlavu. Vděčně jsem je zapila vodou a doufala v klid. Ale to ne, začal mi zvonit mobil a já v tuhle chvíli proklínala tu nastavenou znělku od výrobců značky jablka.

"Ano" Zamumlala jsem do telefonu, dost daleko od toho jak to mělo znít, ale v mé hlavě to bylo správně.

Když jsem si vyslechla pár vět, vyškrábala jsem se na nohy, obalená toaleťákem jsem se vydala po schodech nahoru. " Kdy se to stalo?" Ptala jsem se, teď nebyl čas na to, být ve stavu po party.

Mezitím co jsem dostala další a další informace jsem ze sebe strhala ten toaleťák a uznala, že i mé opilé já umí použit mozek, jinak by bylo po mě.

"Dám si sprchu, pošli mi to do zprávy a za deset minut zavolej." Řekla jsem a zmizela v koupelně. Za těch deset minut jsem ze sebe jakžtakž udělala člověka. Sprcha. Vlasy. Oblečení. Voňavka a hygiena. Pak jsem akorát přijala hovor a sbíhala schody dolů. V zadní kapse jsem měla vysílačku a vydala pár rozkazů.

Tayler, díky bohu, pochopil co se děje, podal mi pod schody ještě jeden prášek proti bolesti, kafe v termosce a klíčky od auta. "Děkuju." Naznačila jsem rty a mířila ke dveřím.

Bohužel nemám čas na to, válet se po party doma jako jiní. Jediné štěstí je, že ač je to vskutku nemožné, netrpím po party jako ostatní ať vypiju sebevíce alkoholu-samozřejmě, otravu mít můžu,ale to se ještě nestalo.

***

Jak jsem zjistila, bylo deset hodin když mě Justin probral a to bylo sakra málo, když si vzpomenu, že jsme se vrátili  po sedmé hodině ranní. Uh, jo, trochu jsem to přepískli-trochu dost. Lidi tam zůstali, nějakým zázrakem se tam neustále obnovovali a musím říct- a to s jistotou- že bude třeba objednat alkohol a to v plné ráži, protože mám pocit, že jsem splnila sázku, kterou jsem jen tak vykřikla v baru ještě před tím, než jsme se zapletli s Lilem a Twistem mezi tančící těla.

Bohužel tohle nebyl můj největší problém, jak ráda bych teď namísto tohohle objednávala alkohol a psala dodávky. Krom toho, to taky budu muset zaplatit a tak se mé konto pěkně sníží- ne že by mě to trápilo, peněz mám že bych se v nich mohla koupat. A hádejte, jak jsem je získala, nebo víte co? Radši ne, bude to naše malé tajemství.

Zesralo se něco na trati, nějaký debil všechno posral a já to teď musím žehlit. Zas tolik informací jsem ze začátku nedostala, protože po telefonu to nebylo zrovna bezpečné. Když mi to však, všechno vylíčili, málem jsem vybouchla zlostí.
Víte, když se najde debil co si něco umane a udělá to, jde to do kytek. Když ten debil zapojí i mozek, nebo ho zapojí někdo za něj, jde to do sraček ze kterých musím vykopávat lidi JÁ, a to i po propařený noci kdy bych měla spát.