* ESO *

23.-Pamatuješ si na osmičku?

Isabell

Jedu směr sklad. Tam, kde se má uskutečnit předávka zboží. Justin řídí druhé auto a celou dobu byl patrně naštvaný. Proč? No, řekněme, že máme každý jiný názor na to, co smím nebo nesmím dělat. Je to jednoduché. Já si dělám co chci a já riskuju svůj život. Já žiju ve svém těle a já řídím tohle auto. Ne on, ne nikdo jiný ale já.

Nechápu o co mu zase jde. Vždyť ví, co umím. Prožil se mnou spoustu let svého života a zažil se mnou tolik dobrodružství, že by to nespočítal na rukách. Dělali jsme jednu kravinu za druhou a na pravidla nebo zákony jsme z vysoka kašlali. Nebyli jsme slušné děti, neposlouchali jsme co říkali lidi okolo a neovlivňovali nás názory ostatních a proto jsme byli svoji. Byli jsme bláznivý, dělali jsme někdy nezákonné věci a překračovali meze a hlavně bourali pravidla, ale byli jsme šťastní.

Teď řídím jednoho ze svých sporťáků a on taktéž. Obě dvě auta jsou propojeny vysílačkami stejně tak jako druhé auto Taylera. Měli jsme spolu už pár závodů a menších akcí takže bylo dobré se spolu dorozumívat. Své milované černé BMW nechal zaparkované v garáži stejně tak jako já svého Mustang, o kterém nemá ani nejmenší páru že už je funkční. Jak já to autíčko miluju. Dokonalý motor, krásný lak a úžasné auto se skvělou značkou a hlavně, dobrým řidičem.

Se mnou v autě jede Tayler s Timem a pak kufřík se zbořím. Kluci jsou celou cestu mlčky a jen posloucháme tiché rádio. Já se ani až tak nesoustředím na cestu jakož to se spíše koukám z okna na to co kde lítá. Kvůli tomu už měl Tim nervy, jelikož si myslí, že by se řidič měl věnovat naplno cestě před ním a ne všemu okolo, hlavně když jsem holka. Ačkoli ví, jak řídím tak si svoje poznámky nenechává pro sebe a teď už radši jen mlčí nebo bych ho se smíchem přetáhla něčím po hlavě. Kdybych neuměla řídit tak jak umím tak bych ruce nesundala z volantu a svůj pohled věnovala jen a pouze silnici přede mnou. Ale jelikož jsem to já, a řídím skvěle a snad ještě líp, tak mi to je fuk.

Po nekonečné cestě plné ticha jsme konečně dorazili na místo. Všichni jsme vystoupili z aut a Justin mi věnoval jeden uražený pohled. Jasně, můžu za to já, no proč ne že? Nechápu co mu do toho sakra je! Blbec jeden. Ať se stará o sebe a ne o mě. Prostě jsem s nimi jela a nesedím doma. Hlavně že on ví všechno nejlíp. Ví co je pro mě to nejlepší, je snad moje chůva nebo co? Já si svou prdel zachráním sama. Jen kdyby věděl kdo já jsem. Kdyby věděl kdo je ta osoba které se všichni bojí. Kdyby jen tušil že stojí před ním už by neměl o mě žádné pochybnosti. Nemohl by je mít.

A i když to neví, tak se mnou strávil několik let. Měli jsme spolu několik akcí a přes to se ke mně chová jako k miminu. Jako kdyby na to zapomněl a neměl tušení, kdo předním stojí. Jako kdybych byla jen nějaká malá holka co se bojí úplně všeho a nemá nejmenší tušení co všechno je v tomhle světě. Jaké je podsvětí. Jaký jsou tresty. A hlavně, jaká je smrt sama.

Propálila jsem ho pohledem a na mé tváři se objevil provokativní úškleb. On nesouhlasně zakroutil hlavou a svůj pohled raději přesunul jinam. Že on s tím nesouhlasí neznamená že já tu nebudu. Smůla Justine.

''Zůstaneš tady. Nezajímají mě protesty Isabell a je mi jedno kdo si a nebo co umíš je ti to jasný?'' Podíval se na mě Marco. ''Jako by si o mě pochyboval.'' Uškrnula jsem se a nadechla se k pokračování. ''Ale ano, pro tentokrát ať je po tvém. Je mi to jasný jak facka. Prostě máš strach,že by si měl na krku moji smrt. Ale zlato, já se spíš obávám že by to byl někdo jiný.'' S tím jsem se opřela o kapotu a viděla jak se s vykolejeným pohledem v obličeji obrací ke mně zády a společně s ostatníma vchází do skladu.

Jo jen kdyby si věděl proč jsem tam nešla. Vím přesně kdo chce koupit tu zbraň. Vím přesně za kolik jí prodáš a taky vím, kde si ji vzal. Vím víc než by on chtěl abych věděla ale bohužel, to se nikdy nezmění.