* ESO *

67.-Protože vědí, že..

Znechuceně odhodil fotky na stůl, na kterém ještě ležela žlutá obálka, v které většinou chodily fotky či dokumenty. Byla to taková ta vybledlejší žlutá, možná trochu s béžovou aby neprobouzela takovou zvědavost. Zářivě žluté obálky by si jistě všiml každý.

„Náhodou o tom nic nevíš, že?" Optal se, když se opřel do křesla. Když jsem se neměla k tomu, abych se zvedla z jeho gauče na kterém jsem ležela, tak po mě fotky hodil. Nic pro lehké povahy, přiznávám. Taky si nechali dost záležet, a pozdrav ode mě byl na fotkách skryt, chytrý informátor, kdyby rozhlašoval něco přímo, už by tu nebyl. Přesto bylo všem větším rybkám v rybníce jasné, od koho že to je.

„Dali si záležet." Broukla jsem potichu, než jsem fotky složila zpět do obálky. Díval se se znechucením na sendvič, který potom co viděl radši nejedl. I když dokázal být krutý, budil jakýsi respekt, byl vlastně mírumilovný. Dokud to šlo, nebral životy, a tohle s ním zamávalo, i když zabít někoho mu nedělalo problém.

Vrhnu na to nějaké to světlo. Fotky byli z mého včerejšího pozdravu, rychle se to rozšířilo, pár lidí se stáhlo a okamžitě začali věci zase fungovat přesně jako předtím. Teď si nikdo nedovolí vystrčit růžky, bylo jim jasné, že to přehnali a jelikož nejsou úplní blázni, všichni zalezli do ulit, tak jak to má být. Ty co jsou dole, zůstanou dole. Vrchol není pro ty, co jsou slečinky.

Náš milí mrtví nebyl pohřben, nechán policii aby ho našli nebo pohozen zvířatům, byl trochu naporcován, hezky upraven s kartou esa ukryt v krabici a poslán před dveře. Dokonale neviděn ten, kdo dáreček přinesl. To všechno byl pozdrav ode mě. Nehledě na zmláceného špeha, co byl předhozen páníčkovi na kobereček, aby bylo jasné, že takhle to nefunguje. Jeho obchody se stáhly tak rychle, až mi to vykouzlilo úsměv na tváři.-slečinka co nikdy nebude na vrcholu.

Je dobré umět odstoupit, stáhnout se do ústraní a číhat na svou kořist, ale když neumíte útočit, když nezvládnete vyběhnout ze svého úkrytu, je vaše snaha na nic, a je jedno jak moc dobře se umíte schovat, jak umíte podlézat těm vyšším, stejně vždy budete na pozici kde jste teď, a to je dole, nebo ještě níž, ale nahoru? To těžko.

„Vyměkl jsi." Poznamenala jsem.

„Dávám přednost lidské stránce."namítl a upil z whisky, kterou měl schovanou ve skříňce u stolu.

„Proto lidi jako jsi ty, nemůžou být tolik angažováni v Podsvětí. I když jsi do něj namočený.
Umíš hrát na svém rajonu, to je dobře. Ale jít jinam? Neobstojíš, to znamená, že víš, kde je tvé místo. Škoda jen, že ti ostatní si to nedokážou přiznat." Pokroutila jsem hlavou a podívala se na něho.

„Dřív jsem nevěřil, že Eso může být žena, pak když to začalo kolovat, a ona osoba to potvrdila byl jsem překvapený a to dost. Nevím, jestli je to více obdiv, než někdy odpor." Jedny z vlastností které se mi na něm líbili, byla jeho pravdomluvnost a otevřenost. Sice je to někdy o hubu, krajně nevhodné či dokonce to může zapříčinit smrt, ale když to říká mě nebo Viktorii, je to v pořádku.

„Jedno souvisí s druhým. Člověk jako ona je obdivován proto, že dokázal něco, co jiní ne. Ale ve světě kde se pohybuje to nejde čestně, to ví každý, co tam páchne. A to, že některé činy v tobě budí odpor znamená, že ještě nejsi tak zkažený, jako mnozí.

Ti parchanti jsou jeden horší než druhý, a kdybys povolil otěže, dal jim jen malý prostor, bylo by to učiněné peklo. Protože mezi všemi těmi lidmi jsou i psychopati, mezi nimi jsou uchyláci, mezi nimi jsou masochisti a mnohem horší lidé než jsou nájemní vrazi, dealeři nebo ti závislí. A to že je někdo nad nimi a drží otěže odděluje ten všední svět od toho našeho. Drží lidi v nevědomosti, daleko od všeho zlého a jsou chráněni před tou špínou.