* ESO *

72.-To bys chtěl vědět

''Aby to bylo ještě dnes!'' Křikla jsem polohlasně po Krisovi, když ještě stále nepřišel ven. Bylo to tak, abych nevzbudila ostatní, ale stejně dost nahlas, aby to slyšel on, když se krčil v chodbě hned za hlavními dveřmi.

''Cesta nám neuteče.'' Utrousil když konečně vyšel z domu a zavřel za sebou dveře. Už jsem se stihla protáhnout za tu dobu, co on tam šaškoval.

''Bláznovství vstávat tak brzy kvůli běhu.'' Zamručel než se rychle protáhl a já se k němu přidala, abych tu jen tak nestála. Stejně to neuškodí.

''Ty si chtěl, aby pro tebe přišla.'' Něco zamrmlal, konečně skončil s rozcvičkou a tak jsme vyběhli. Nejdříve trochu pomalejší tempo, aby se naše svaly rozehřály, pak jsme přidali a běželi v tichosti vedle sebe.

Les, který měli před domem nebyl nijak zvlášť hustý a bylo tu i pár cestiček, po kterých se dá krásně běžet. Když ho přeběhnete na druhou stranu, bude tam louka, pak kratší křovinatý úsek a silnice. Jejich dům byl dál od centra dění, silnice nebyla zrovna využívána, protože byli mnohem kratší cesty a málokdo věděl o jejich domě a tak měli soukromí.

Půl hodina k mému domu, tři čtvrtě do města a na druhou stranu, když prolezete oněma křovinami je to asi hodina, než najdete něco. Je to perfektní, miluju to místo. Náš dům, tím myslím ten, který jsem postavila já je asi půl hodina od města a necelých deset minut k pláži, kde je bar. Jinak je pláž tak kilometr a půl od mého domu, což je taky nádherné.

V jednom to je stejné, nechceme být přímo v centru dění, ale ani nejsme nějak odříznuti od čehokoli. Je potřeba být poblíž středu ale ne v něm. Aspoň co se týče zázemí. Kdybych bydlela ve městě, byl by to nekonečný kolotoč, kde by nebyla ani chvilka odpočinku, natož soukromí.

''Derek mi řekl, jak jste se seznámili. Ne že by byl nějak konkrétní, vzal to dost stručně. Ale neřekl, ani ty jsi mi neřekla, proč si pozvala právě jeho. '' Přerušil to ticho Kris, když jsme byli skoro v polovině trasy.

''Jednou za čas, pořádáme velké závody. Dali tomu název Velká noc, což zní dost směšně, ale ujalo se to. Jde o to, že na noční závody se nedostane každý, ne na ty moje.'' Odmlčela jsem se a nakrátko se na něj podívala.

''Něco málo jsem vysvětlovala Leovi, ale to je fuk. Vážně tě to zajímá?'' Povytáhla jsem obočí a po jeho souhlasné odpovědi se tedy rozhodla pokračovat.

''Je to moje, takže ručím za všechny. Musím znát počet lidí, kdyby se cokoli zvrtlo, nehledě na počty vozidel. Když ti není osmnáct, nejsi na seznamu. Pokud teda nejsi někdo, či někdo kdo už něco znamená, nebo kdo tam má trvalý přístup není zrovna tvůj známý.

Nelegální. Přesně to je slovo pro závody. Je to zábava, sázení, ale i smrt. Špatně zařadíš, na moment se nebudeš soustředit a zemřeš. Všichni vědí do čeho jdou, a abych to neměla na krku, tak je úplně každý kdo tam byl třebaže jen jednou, každý kdo dostane jednou pozvánku s tím obeznámen.'' Kývl na souhlas, chvíli byl potichu a pak se zeptal.

''Říkala si že je to na tebe, takže když někdo umře, je to tvoje vina?'' Nedivím se že se na to ptá.

''Ne tak docela. Byl to jeho risk, ale je na mě, odstranit jeho auto z trati, popřípadě zajistit aby byli zranění ošetřeni a když by byl rovnou mrtví, tak ho odevzdat do správných rukou.'' To všechno obnášelo být majitel.

Nebyla moje vina, že špatně přeřadil nebo že si spletl pedály. Musela jsem však zajistit, aby se tu dalo další den znovu závodit. Odstranění auta z tratě a zavolat známému, nebo těm, kterým za to zaplatím aby si převzali mrtvolu.