Mezi NÁMI

𝙿𝚛𝚘𝚕𝚘𝚐

Stádo mustangů se bezhlavě hnalo vpřed. Od kopyt jim odletoval červený prach, jenž se jim následně lepil na potem zbrocené krky. Hřívy měli slepené, oči vytřeštěné hrůzou. Vedeni nejsilnějším hřebcem se rychle blížili do kaňonu.

A za nimi se se spokojenými úšklebky řítili čtyři kovbojové na svých hřebcích, jimž už od huby odletovaly chuchvalce pěny. Kus za nimi vrčely motory aut jejich kolegů. To v případě, že by bylo třeba zatarasit únikovou cestu z kaňonu.

Dvacítka divokých koní se držela v hloučku, jenž hrál nejrůznějšími barvami. Hříbata uprostřed již viditelně zpomalovala, ovšem starší koně běžící za nimi je strkáním popoháněli dál.

„Zastavte před kaňonem a buďte připravení," zahlásil jeden z jezdců do vysílačky, kterou pevně svíral v levé ruce. Tou pravou přidržoval otěže svého zpoceného hnědáka, jenž se tryskem hnal vpřed pustou utažskou krajinou. „Vypadá to sice, že je máme všechny, ale nikdy nevíte, co se těm bestiím honí hlavou."

Ve vysílačce to zachrastilo. Pak se z ní ozval další muž: „Rozumíme."

„To je dobře," zamumlal si kovboj už jen pro sebe, načež ruku s vysílačkou spustil podél těla. Nohama stiskl hnědáka pod sebou. Ten ze sebe vydal těžké odfrknutí a zatřásl hlavou, až mu udidlo v hubě zacinkalo.

Po obou stranách se nyní táhla vysoká červená skaliska. V záři zapadajícího slunce vypadala ještě zlověstněji než přes den. Nebezpečně se tyčila nad prchajícími koňmi, kteří ovšem netušili, že se dostali do slepé uličky.

Kovbojové vepředu už v rukou drželi lasa. Co nevidět je roztočí nad hlavou a do utahovacích ok na jejich konci pochytají vzpurné jedince.

Nebo vůdce stáda.

Mustangové se na nerovném terénu pohybovali až s nadpozemskou lehkostí a elegancí. Ani obrovská rychlost je nedokázala zpomalit. Obratně se vyhýbali seschlým stromkům, přeskakovali spadané kmeny a větve.

Jestli se někdo dokáže tak skvěle pohybovat ve stísněném prostoru kaňonů, tak jsou to právě divocí mustangové.

Dvojice mužů, jejichž koně se hnali zároveň s posledními členy stáda, roztočila lasa nad hlavami.

Stádo se blížilo do pasti.

Kovboj na hnědákovi se vítězně ušklíbl. Vysílačku si zastrčil za opasek, načež se natáhl po laně stočeném na hrušce sedla.

Ze stáda se začínal ozývat hlasitý řehot. Před koňmi se najednou tyčila strmá skalní stěna, jejíž povrch hrál nejrůznějšími odstíny oranžové.

Červené paprsky slunce dopadaly mustangům na jejich zpocená těla, která se v jejich záři zaleskla.

Dvě lasa už vystřelila vpřed proti první rebelům. Jedním z nich byl vůdce stáda – zdatný tmavý ryzák se zacuchanou hřívou a jiskrou v oku.

Kovboj prudce zatáhl za otěže. Jeho hnědák přikrčil zadní nohy a bez jakéhokoli přechodu do pomalejšího tempa zastavil. Jeho zadní kopyta se chvíli vezla po písečné zemi a zvedala do vzduchu další prach. Kůň přitom držel přední nohy natažené. Zatímco se mu záď s přikrčením nohou zhoupla o něco níž, jeho jezdec se zapřel nohama do třmenů, čímž si zajistil jakousi stabilitu.

Kus za ním obdobným způsobem zastavil další z jeho kolegů.

„Přestaň, ty prašivče!" hulákal vepředu další chlap, jemuž se před obličejem vzpínal nejvýše postavený hřebec ve stádě. Koulel očima, vykopával předníma nohama a když jimi pak dopadl na zem, začal poskakovat.

Zbylí koně pobíhali mezi sebou, hlasitě řehtali a někteří se dokonce obraceli zpátky k útěku, ovšem pohled na dva muže v kloboucích sedící na jejich osedlaných a krotkých druzích je hned odradil. Kobyly se shlukly vprostřed stáda u svých hříbat a se staženýma ušima k hlavě pročesávaly temnýma očima okolí, jak vyhlížely potencionální nebezpečí.

„Musím uznat, že se tu najdou i slušné kousky," podotkl vysoký tmavovlasý hromotluk, pod nímž zhluboka dýchal jeho plavák.

Kovboj na hnědákovi přikývl, přičemž očima nepřestával těkat po stádečku. Jeho kolega měl pravdu, v té změti barev se našlo hned několik nádherných zlatých ryzáků a jeden dobře stavěný strakáč.

A právě zpoza toho strakáče se vyřítil ven tmavý hřebeček, na první pohled starý asi rok. Mrštně prokličkoval mezi svými druhy, černá hříva mu vlála. Štíhlé nohy se jen komíhaly v rychlém tempu běhu, které nasadil.

„Bacha!" zakřičel někdo vepředu.

Kovboj ihned zatáhl za levou otěž a kopnul hnědáka pod sebou do slabin. Hřebec ihned vystartoval za utíkajícím mustangem. „Hajzle ušmudlaný," zaklel jeho jezdec, když se hnali kaňonem zpět na planiny.

Zkušeně roztočil laso nad hlavou, zatímco se hnědák hnal za temně šedým hřebečkem. Jenže k velké smůle se jim mladý koník stále vzdaloval. A v momentě, co jim zmizel za zatáčkou, toho měl kovboj už dost.

„Tak přidej, Rangere!" zuřivě pobídl svého koně, který ještě z posledních sil zrychlil. Trošku tak stáhli mustangův náskok, ale nedohnali jej úplně. Pořád je od sebe dělila poměrně velká vzdálenost, na kterou bylo kovbojovo lano příliš krátké.

Mladý vraník už vybíhal ven na otevřenou pláň, když vtom se zpoza skaliska vynořil černý předek jednoho z Range Roverů.

Pískot brzd pročísl okolí.

Kovbojův hnědák zrovna dobíhal do cíle, když jej jeho jezdec přiměl prudkým zatáhnutím za otěže zpomalit.

Pár metrů před ním leželo v prachu bezvládné koňské tělo.