Mezi NÁMI

𝟸𝟾.

Na snídani jsem se sotva nějak dopotácela. Byť jsem se po probuzení zkoušela nějak probrat studenou sprchou, pytle pod mýma očima jasně naznačovaly, že jsem toho moc nenaspala. A nebyla jsem jediná, i zbytek zaměstnaneckého stolu vypadal jak přejetý parním válcem.

Tessa samozřejmě chyběla. Její místo mezi mnou a Luren bylo prázdné.

Wendy mi při příchodu věnovala tázavý pohled, na který jsem jen neurčitě pokrčila rameny. Nepotřebovala jsem mezi ostatní šířit, co jsem včera viděla.

Kudrnáčka se s mou odpovědí asi spokojila, ovšem Cameron po mně neustále pokukoval. Ani Trentovi to zřejmě nestačilo a neustále si se svým blonďatým spolusedícím vyměňoval pohledy.

Porada začala jako obvykle, Luren rozdávala úkoly a představovala nám program dne. Ryan si přisedl ke stolu až v průběhu tetina monologu a... vypadal hrozně. Hnědé vlasy mu trčely do všech stran, víčka měl povadlá a pod očima se mu rýsovaly hluboké kruhy z nedostatku spánku.

Když jsem si dnes při pohledu do zrcadla myslela, že to se mnou sekne, netušila jsem, jak na tom musí být právě on. Já jsem sice šla spát pozdě, ale kdoví, kdy konečně usnul Ryan. Jestli teda vůbec...

Raději jsem co nejrychleji odvrátila pohled. Nepotřebovala jsem, aby mě přistihnul, jak na něj zírám.

S podepřenou hlavou a neustálým zíváním jsem poslouchala, jak Luren přiděluje ostatním práci. Mé jméno v seznamu zahrnuto naštěstí nebylo.

Děkuji teto, máš to u mě, pomyslela jsem si vděčně, když jsem se zvedala ze svého místa a následovala Wendy ke stolu s jídlem.

Jelikož jsem nepociťovala nijak zvlášť obrovský hlad, nabrala jsem si do misky trochu cereálií, zalila je mlékem a vydala se na zpáteční cestu k jídelnímu stolu. Tam jsem sebou plácla na židličku. S nepřítomným pohledem jsem promíchala obsah misky a pak si vložila do pusy první lžíci.

A další.

Ještě jednu.

Chroupala jsem ty barevné kroužky nasáklé mlékem a snažila se při tom udržet otevřené oči. Potřebuju kafe. Kaylino kafe.

„Jade?" vyrušil mě z myšlenek Cameronův hlas.

Líně jsem k němu zvedla oči.

„Víš, tak mě napadlo... Dneska dopoledne mám volno, tak jestli bys nechtěla jezdeckou lekci v kruhovce," nervózně se podrbal na zátylku.

„Jezdeckou lekci říkáš?" zopakovala jsem po něm a hned si musela dát ruku před pusu, jak se mi samovolně začala otevírat v zívnutí.

„To není zlý nápad," přidala se Wendy. „Jsi tu už tři dny a ještě ses ani jednou neposadila na koně."

„A to jsi na ranči, podotýkám," Trent významně zvedl do vzduchu ukazováček.

„Na jednu stranu je to docela ostuda," zamručela má spolusedící, čímž si ode mě vysloužila drknutí loktem.

Cameron naproti jen souhlasně pokýval hlavou. „Wendy má bohužel pravdu."

„Jak jako bohužel," ozvala se jmenovaná naoko uraženě, ale blonďák ji ignoroval. Místo, aby se s ní jakkoli dohadoval, na mě upřel tázavý pohled.

„Když budeš chtít, můžeš to dneska napravit," řekl, načež se opřel o opěradlo své židle. „Dopoledne mám volno, tak bych se ti mohl věnovat."

Koutkem oka jsem zahlédla, jak Ryan zvedl oči od své snídaně a mírně natočil hlavu směrem ke Cameronovi.

„Jo věnovát," protáhl legračně Trent, přičemž pomalu pokyvoval hlavou. Na tváři se mu usadil podezíravý úšklebek.