Mezi NÁMI

𝟿.

Na tváři mě zašimraly sluneční paprsky. Nespokojeně jsem se ušklíbla a zvedla do vzduchu pravou ruku, abych si před nimi mohla zakrýt obličej. Moc to ale nepomáhalo, tak jsem byla donucena rozlepit oči.

Zamžourala jsem do okna, skrze nějž do mého pokoje pronikaly zlatavé proužky světla. Celá místnost byla ponořena do příjemné teplé atmosféry letního rána.

Pomalu jsem se vyhrabala do sedu. Hodnou chvíli jsem jen tupě zírala do blba. Nějak jsem se nemohla rozhoupat k tomu, abych vůbec vstala. Blonďaté vlasy mi přepadaly přes ramena a tátovo tričko, v němž jsem sem přijela a zároveň i usnula, bylo totálně propocené a pokrčené.

Z tohohle podivného transu mě vytrhlo až cvaknutí dveří. Polekaně jsem trhla hlavou za zvukem a pohledem se setkala s Tessou, která zrovna vcházela dovnitř.

„Dobré ranko," pozdravila mě zvesela. „Něco jsem ti přinesla," zamávala ve vzduchu plastovou kartičkou. „Tohle tu používáme místo klíčů."

„Jo, všimla jsem si," zamumlala jsem ochraptěle a promnula si oči. Následně jsem si prsty pročísla neposedné vlasy. „Kolik je hodin?" zvedla jsem pohled k sestřence, která už stála u postele. Natahovala ke mně ruku s kartičkou, jíž jsem si od ní s tichým „díky" převzala.

Tessa vytáhla z kapsy svých teplákových kraťasů mobil. „Půl osmé."

„Teprve?" zakňučela jsem. Vstávat se mi nechtělo, ale měla jsem tušení, že se stejně budu muset z té postele vyhrabat.

Sestřenice se zasmála: „Pro někoho teprve, pro někoho už. V osm je snídaně, tak jsem tě přišla vzbudit, ať jsi ready."

„To jsi hodná, opravdu." Nemotorně jsem se protáhla a trošku si poposedla, až mi nohy visely z postele dolů a já se tak mohla postavit. „Budu se ale potřebovat osprchovat," povzdechla jsem si a přičichla si k triku, jehož nepříjemný zápach mě přinutil nakrčit nos.

Tessa se podrbala na zátylku. „Koupelna je tamhle," ukázala na pootevřené dveře kousek od těch vstupních. V noci jsem kolem nich musela projít, ale v návalu ospalosti a únavy jsem si jich vůbec nevšimnula. Jediným mým cílem byla tehdy široká postel. „Jen je problém v tom, že tu ještě nemáš věci," dodala pak a nespokojeně mlaskla. Ruce si dala v bok, přičemž se rozhlédla po pokoji. „Máma říkala, že si máme vybalit až po snídani."

Očima jsem hypnotizovala dveře od koupelny a při tom neznatelně pokyvovala hlavou. Můj mozek se očividně ještě dostatečně neprobral. A přicházející zívnutí mě v tom akorát utvrdilo.

„Přinesu ti něco svého," luskla Tessa prsty a už se brala k odchodu. Doprovodila jsem ji pohledem až k východu, kde se ještě ohlédla přes rameno: „Nechám ti to na posteli a před osmou si tě vyzvednu."

Zvedla jsem palec pravé ruky v odpověď a pomalinku se začala sunout ke koupelně.

***

Vlažná voda mě dokázala konečně pořádně probrat, ovšem fakt, že nemám žádný ručník, kterým bych se vysušila, můj mozek teprve řádně nastartoval. Hned, co přišlo ono uvědomění, jsem se začala poplašeně rozhlížet po koupelně, zatímco ze mě odkapávala voda. Jenže k mé smůle jsem žádnou osušku nezahlédla.

Vylezla jsem ze sprchového kouta a přeťapkala ke dveřím. Opatrně jsem je pootevřela a škvírou vykoukla ven do pokoje. Očima jsem přejela celou místnost včetně velké šatní skříně hned naproti a postele kousek vedle. Tam se můj pohled zastavil. Na rozházené přikrývce ležel pod hromádkou oblečení od Tessy skrčený bílý ručník. Musel tam být už včera v noci, tehdy určitě krásně složený, a já jej během spánku nohama rozkopala.

„Super," odfrkla jsem si. Vyklonila jsem se ještě trošku víc a obrátila hlavu nalevo ke vstupním dveřím, abych se přesvědčila, že v nich nikdo nestojí.

A pak začal můj spanilý útěk, při němž jsem se nahá pokoušela docupitat skoro přes celý pokoj k posteli. Během toho jsem si rukama zakrývala ta nejintimnější místa a neustále se rozhlížela od okna ke dveřím, zda mě náhodou někdo nevidí. Jedním rychlým trhnutím za jeden cíp jsem vyprostila ten kousek měkoučkého froté zpod Tessiny hromádky.

Srdce mi divoce bušilo i poté, co jsem se už zabalená v ručníku vracela zpět do koupelny. Lépe mé první ráno mimo domov začít nemohlo.

***

Zdravíčko!

Dneska jsem měla v plánu udělat vám radost a vydat hned dvě kapitoly. Původně jsem totiž všechno měla sepsané dohromady a bylo to tak dlouhé, že se jako nejlepší nápad jevilo rozdělit to do dvou samostatných celků. Bohužel k mé smůle jsem při kopírování o druhý celek (asi 1,1k slov) přišla... Takže bohužel to budu muset napsat všechno znovu...

Další kapitolu tedy očekávejte v průběhu dvou až třech dní. Uvidím, jak se mi po tomhle faux pas bude chtít do psaní...