Mezi NÁMI

𝟻.

Domů jsem došla něco málo po půl jedné. Slunko do mě pralo, záda jsem měla propocená a vlasy slepené.

Pomalu jsem se vlekla naší ulicí a přála si, aby dnešek už konečně skončil. I když byl den teprve v půlce, měla jsem všeho dost.

Na Instagram jsem se od rána nepodívala. Zda to bylo dobře nebo ne, to jsem říct nedokázala. Na jednu stranu mě to dost děsilo. Za těch pár hodin se fotka určitě rozšířila ještě dál.

Do toho všeho jsem se dnes nechtěně potkala s Rachel, když jsem odcházela od Austina, což znamenalo jediné – šla si za ním také promluvit. A to tím tuplem nevěstilo nic dobrého. Kdoví, co jí Austin nakecal.

Psychicky i fyzicky naprosto vyčerpaná jsem pomalu kladla jednu nohu před druhou, hlavu skloněnou k zemi.

Když jsem pak konečně vzhlédla a zaregistrovala šedý Range Rover stojící na kraji cesty před naším domem, na náladě mi to nepřidalo. Návštěva byla to poslední, co jsem dnes chtěla řešit.

Velmi neochotně jsem kolem cizího auta prošla. U vstupních dveří jsem se ještě zastavila. S hlasitým výdechem jsem sáhla po klice a následně vešla dovnitř.

Po tolika hodinách v horku a dusnu jsem se konečně ocitla v chládku. Relativně.

Zula jsem si tenisky, které jsem následně ledabyle odkopla stranou. Z obýváku ke mně doléhaly tlumené hlasy prokládané smíchem a vykládáním hostů. Chvilku jsem jen stála a poslouchala, abych mohla zhruba odhadnout, kdo k nám dneska zavítal. A jelikož táta bude ještě do večera v práci, bylo více než jasné, že v obýváku sedí dámský klub.

Ohlédla jsem se doprava na schody vedoucí do druhého patra a zvažovala, že bych se pokusila co nejtišeji vyplížit do svého pokoje.

Jenže plány mi zkazila mamka, která se zničehonic objevila u jídelního stolu, od nějž bylo krásně vidět až ke dveřím. Hned, co mě spatřila, už se zeširoka usmívala a svižným krokem mi šla naproti. A v patách jí byla naše malá yorkšírská fenka Maddie. Cupitala za ní, její drápky škrábaly o podlahu a očička jí svítila.

„Jé, Jade," volala na mě, „konečně jsi tady. Kde ses tahala celou tu dobu?" Zastavila se až těsně u mě, načež mě sjela pátravým pohledem. „Proboha, co jsi dělala?"

Sklopila jsem oči ke svému propocenému tílku a pak se sehnula k Maddie, jíž jsem párkrát pohladila po drobné hlavičce. „Je horko," odpověděla jsem mamce, aniž bych se na ni podívala. Pozornost jsem upírala k tomu hyperaktivnímu stvoření, které si kolem mě oběhlo dvě kolečka a pak začalo přede mnou panáčkovat.

„Maddie, kuš!" okřikla máma yorkšírku, která se hned posadila. Máma využila příležitosti, kdy byla malá potvůrka alespoň na chvíli v klidu, a sehnula se pro ni. „Pojď sem ty jedna treperendo," hekla, načež se i s Maddie v náručí narovnala. „Máme návštěvu," řekla pak se svým typickým bezstarostným úsměvem. Ten jí z tváře ale rychle zmizel a nahradil jej úšklebek a nakrčený nos. „A ty hned teď mazej do sprchy," teatrálně si zamávala rukou před nosem. „Teta Luren je sice zvyklá na zápach, ale nepotřebuje ho čichat všude."

Zpozorněla jsem. „Teta Luren je tady?"

„Ano, i s Tessou."

„Fakt?" vyjekla jsem překvapeně. Má původní rozmrzelost byla tatam. Tessu jsem neviděla ani nepamatuju.

„Prosím tě, ať už jsi ve sprše," zasmála se mamka, načež kývla hlavou ke schodům. „Já ti mezitím ohřeju oběd."

Poslušně jsem jí zasalutovala a pak už zamířila ke schodům. Rychle jsem je vyběhla, ani mi nevadilo, že pod každým mým krokem tiše zavrzaly.