Mezi NÁMI

𝟸𝟽.

O smrti strýce Daniela se v rodině nemluvilo.

Když nám před rokem teta Luren tu smutnou zprávu volala, byli jsme zaskočení. Tessa na pohřbu svého táty vypadala velmi zničeně – měla opuchlé a zarudlé oči, povadlé rty a skleslý postoj. Trvalo asi půl roku, než se dala znovu dohromady. Koneckonců... Tessu jsem pak viděla až u nás, když si mě s Luren vyzvedly a odvezly sem na prázdniny.

Nikdy mě nenapadlo se v okolnostech strýcova úmrtí dále šťourat. Autonehoda mi jako vysvětlení stačila. Na nic dalšího jsem se neptala.

Až dosud.

Naprosto vyřízená Tessa klopýtající s Ryanovou podporou po chodbě, její prapodivné chování, změny nálad... a slova o jejím tátovi.

Říká se, že opilí lidé jsou nejupřímnější. Že alkohol u spousty jedinců odbourává jakékoli zábrany a oni pak bez filtru šíří dál informace, které by za střízliva drželi pod pokličkou.

U Tessy se například jednalo o jejího tátu - o strýce Daniela.

Celou dobu, co jsem poslušně utírala nádobí a skládala ho na linku, jsem se snažila nad ničím nepřemýšlet. Ne teď.

Jenže nešlo to.

Dnešní den byl jeden obrovský hurikán pocitů a podivných situací, do nichž jsem se chtě nechtě dostala. A nejrůznější myšlenky vířící hlavou na sebe nenechaly dlouho čekat.

Zabil ho. Mýho tátu.

Tessino opilé mumlání jsem slyšela ještě další hodinu.

Lhala mi. Nechala si ho... Vraha.

Ani zavrtění hlavou nepomohlo. Sestřenčina slova se ke mně vracely jako bumerang a nutily mě nad vším znovu přemýšlet.

Kdo si nechal koho? Kdo je ten vrah? Jak souvisí se smrtí Tessina otce?

Kayla po mně po očku pokukovala. Nedivila jsem se jí. Musela jsem vypadat naprosto mimo. Jeden talíř jsem utírala asi dvě minuty v kuse s pohledem upřeným do blba. Teda... jenom jednu stranu toho talíře. Z té druhé stále ještě odkapávala voda.

„Jade."

Byl Daniel opravdu někým zavražděný? Autonehoda s cizím zaviněním?

„Jade, haló!" Kayla mi zamávala snědou rukou před očima.

Párkrát jsem zamrkala a probrala se z jakéhosi transu. „C-co se děje?" zmateně jsem se na ni ohlédla.

„Mluvím na tebe už asi minutu." Kuchařka mě sjela starostlivým pohledem. „Měla by sis jít lehnout. Je už dost pozdě."

Obrátila jsem talíř v ruce a začala utírat druhou stranu. „Ne, to je dobrý. Já ti ráda pomů-"

Kayla se natáhla pro utěrku. Zastavila tak průtok jakýchkoli mých slov. Bez odporu jsem jí ten kousek látky nasáklý vodou dala a svěsila ramena.

„Možná máš pravdu," přiznala jsem nakonec a přiložila si ruku k puse, jak se mi začala otevírat v zívnutí.

„Ne možná. Určitě." Černoška se ohlédla za sebe, kde Marry třídila už čisté nádobí a ukládala jej na své místo. „My to tady s Marry zvládneme. Ty se běž vyspat," mrkla na mě.

Její druhá pomocnice při zaslechnutí svého jména zvedla oči od práce a přátelsky se na mě usmála.

„Tak jo," vydechla jsem znaveně a pomalu se rozešla k východu z kuchyně.