Mezi NÁMI

𝟷𝟽.

V úterý čtvrtého července začal pro každého na ranči den minimálně o hodinu dřív. A já nebyla výjimkou. Ranní porada se konala už v sedm, což byla pro mě asi největší rána. Vstávat o půl sedmé o prázdninách bylo už i na mě moc, ale kupředu mě poháněl slib, který jsem včera večer dala kuchařce.

Z pokoje jsem se vyštrachala za pět sedm a poradu si jen odseděla s podepřenou hlavou a pohledem upřeným někam do jídelny. Cameron na mě cosi mluvil, dokonce i Wendy s Tessou se mě na něco ptaly, ale nevnímala jsem je. Když jim po chvíli došlo, že brzké vstávání není mojí silnou stránkou a že odpovědi se z mé strany zřejmě nedočkají, nechali mě být.

Luren rozdala úkoly, seznámila osazenstvo s dnešním plánem a pak nás propustila ke švédským stolům pro snídani.

„Jade, je všechno v pohodě?" ozvala se někde za mnou Tessa, když jsem po jídle mířila zpět na pokoj, abych si očistila zuby a udělala si něco s neposednými vlasy.

Unaveně jsem se za ní ohlédla. „Jo, jsem dobrá," zamumlala jsem a rukou si protřela oko. „Jen nejsem zvyklá vstávat o prázdninách tak brzo."

Sestřenka udělala posledních pár kroků, které ji ode mě dělily, a pak zastavila. Zmateně se zamračila: „Však tys nemusela vstávat tak brzo."

„Ale musela," zívla jsem, „pomáhám v kuchyni."

Tessa vyprskla smíchy, ale jakmile jsem ji zpražila ne úplně vlídným pohledem, zakryla si ústa rukou. Oči jí ale pobaveně jiskřily. „Takže Kayla si tě najala jako levnou pracovní sílu?"

Pokrčila jsem rameny: „Sama jsem se nabídla."

Brunetka překvapeně zamrkala: „Co že jsi?"

„Sama jsem se nabídla," zopakovala jsem podrážděně a natáhla se ke klice na dveřích svého pokoje. „A jestli se mi chceš zas vysmát, tak mě toho laskavě ušetři, nemám teď náladu."

„Všimla jsem si," utrousila Tessa štiplavě. „Jen... myslela jsem si, že si budeš chtít odpoledne zahrát," dodala pak mírně zklamaně.

Zmateně jsem se na ni ohlédla: „Zahrát co?"

„Každoroční Pětiboj," odpověděla mi a na tváři jí zase pohrával veselý úsměv, „všichni hosté se jej účastní. My jako zaměstnanci závodit nemůžeme, ale myslím, že u tebe by máma mohla udělat výjimku," mrkla.

„No tak to těžko," odfrkla jsem si nespokojeně. Nějaký pětiboj bylo to poslední, na co jsem v tuto chvíli chtěla myslet.

„Jade," zakňučela Tessa, „no ták."

Pusa se mi samovolně otevřela v další zívnutí, div že jsem si před ni stihla dát ruku. „Nic neslibuju," řekla jsem pak Tesse, načež jsem zašmátrala rukou ke kapse džínových kraťasů, z níž jsem vytáhla kartu od pokoje.

Jí má odpověď očividně stačila, protože mě spokojeně plácla po rameni, jako to dělávala skoro pořád, a se slovy: „Já věděla, že s tebou je rozumná řeč," se ke mně obrátila zády a rychlým krokem mířila k prosklenému východu.

„Tím bych si nebyla tak jistá," zamručela jsem, když jsem překračovala práh pokoje.

***

„Tady má někdo blbé ráno," pronesla pobaveně Kayla na můj účet, jakmile jsem se v co nejkratším čase objevila v kuchyni.

Počastovala jsem ji zamračeným pohledem a zaujala místo u dlouhého ostrůvku, na němž bylo tolik surovin, že jsem v životě takové množství neviděla. Na kuchyňské lince hned naproti bylo zase vyskládané veškeré špinavé nádobí od snídaně a na jídelním vozíku přistaveném kousek opodál čekaly čisté hrníčky a talíře, které se musely zavést do jídelny na snídani hostů.