Mezi NÁMI

𝟼.

„Dívej, já vím, že to byl takový nápad dost narychlo, ale není vůbec špatný," mluvila Tessa, zatímco jsme společně stoupaly po schodech do druhého patra, kde jsem měla pokoj. Já jsem šla napřed a snažila se přes vrzající schody pochytit toho z jejích slov co nejvíce. „Já bych byla určitě ráda, kdybys s náma jela," pokračovala sestřenka i po cestě chodbou, „mohla bych tě konečně naučit jezdit na koni."

Vrhla jsem na ni přes rameno pobavený úšklebek: „Na koni? Zbláznila ses?" To už jsem dorazila ke dveřím do svého pokoje, u nichž jsem se zastavila.

Tessa zůstala stát pár kroků ode mě. „Co by ne," pokrčila rameny, načež se vesele zakřenila.

Vy dvě jste si s Luren čím dál podobnější, prolétlo mi hlavou při pohledu na Tessin úsměv a jiskřící oči.

„Naučila jsem to spoustu lidí," nedala se odbýt, „i Camerona, a to už je co říct."

„Camerona?" zvedla jsem obočí.

Tessa mávla rukou: „Jeden borec z ranče, toho neznáš." Pak se na chvilku zarazila a úsměv jí na tváři nahradil zadumaný výraz.

„Co se tak na mě ksichtíš?" prolomila jsem ticho, co se mezi námi najednou rozhostilo. Vůbec se mi totiž nelíbilo, jakým stylem mě Tess pozoruje.

Sestřenice se podivně zašklebila, načež jen zavrtěla hlavou: „Nic, dobré... Seznámíme." Prošla kolem mě jako by nic a natáhla se po klice jedněch ze dveří. „Kde že máš ten pokoj?" obrátila se na mě v momentě, co udělala krok vpřed do pro ni neznámé místnosti.

„Tady, Tess," zasmála jsem se a otevřela dveře, u nichž jsem stála a které sestřenice přes mé tělo nemohla zahlédnout. „Tam je koupelna," dodala jsem pak.

Tessa se do koupelny mírně naklonila, aniž by překročila její práh. Rozhlédla se kolem a pak se zase narovnala, načež dveře zase zavřela.

Já jsem mezitím zmizela ve svém malém království, kde se za chvíli objevila i sestřenka.

„Máte tu těch dveří tolik, že trefit se do těch správných je fakt sranda," komentovala svůj menší trapas s odlehčeným tónem hlasu. Bylo vidět, že si z toho sama nic nedělá. „Nechcete si je taky očíslovat?" navrhla. „Na ranči nám tento systém funguje, a to dost dobře."

„To si číslujete každou koupelnu?" zeptala jsem se jí pobaveně.

„Každý pokoj," opravila mě se zvednutým prstem. „Jako v hotelu."

Zvědavě jsem zvedla obočí: „Máte i hotel?"

„No, hotel to úplně není, ale nabízíme mimo jiné i ubytování. Teď přes sezónu je to ale dost hektické, protože není den, kdy by byl nějaký z pokojů volný. Někdo odjede a hned ten den večer přijede zase jiná skupinka lidí," vysvětlovala, zatímco se pomalu procházela po pokoji.

Nervózně jsem se poškrábala na zátylku. „A myslíš, že pro mě by se nějaký pokoj našel? Nebudete mít přece jen plno?"

Tessa se zamyslela. „Plno máme už teď," odpověděla mi pak, čímž mi smazala veškeré naděje. „Ale jak znám mámu, tak ta určitě něco... Počkej," zarazila se a překvapeně na mě vykulila oči. „Takže jedeš teda?"

Pokrčila jsem rameny: „Tak... chtěla bych. Respektive to potřebuju." Až na sestřenčin nechápavý pohled, jenž mi po mém výroku věnovala, jsem dodala: „Potřebuju vypadnout. To jsem chtěla říct."

„Vypadnout?" podivila se.

„Jo," vydechla jsem unaveně a kecla sebou na postel. „Někam hodně, hodně daleko."

Tessa chvíli stála na místě uprostřed pokoje a měřila si mě zkoumavým pohledem. „Chceš se o tom bavit?" zeptala se pak napřímo, čímž mě přiměla k ní vzhlédnout.

„Chceš to opravdu vědět?" odpověděla jsem jí další otázkou, do níž se vkradl náznak hořkosti.

Sestřenice musela vycítit, že tohle téma pro mě není úplně příjemné, proto se rozešla mým směrem. Matrace se pod její vahou mírně prohnula, jak dosedla na místo vedle mě.

„Předem ti říkám, že tě nechci do ničeho nutit," řekla, „takže když mi něco nebudeš chtít říct, nemusíš."

Odfrkla jsem si. Všechno jsem už vyklopila nějaké náhodné druhačce, o jejíž existenci jsem do dnešního dopoledne neměla ani ponětí. Myslím, že říct to i tobě nebude problém.

A tak jsem se po hlubokém nádechu dala do dlouhého vyprávění. Řekla jsem Tesse vlastně úplně to samé, co dneska v parku Dawn. A stejně jako ona, i sestřenice mě beze slova poslouchala a občas souhlasně zamručela, aby mi dala najevo, že neztrácí pozornost.

„Od rána jsem na Instagramu nebyla," řekla jsem na závěr a podívala se na mobil, co se mi válel na rohu pracovního stolu. Byl sice dost daleko, ale i přes to mi neunikalo, jak se displej každou chvilku rozsvěcuje s novým oznámením. Bezděky jsem se ošila.

Tessa se pleskla rukama do stehen, načež se zvedla. „To je jedině dobře. Někdy je lepší nevědět." Líným krokem se doloudala ke stolu, z nějž si vzala můj mobil. „No ty vole," hvízdla překvapeně, když na něj dvakrát poklepala a viděla tu záplavu notifikací. „Tak tohle je slušnej randál."

Zoufale jsem si zajela rukama do vlasů. „To je v hajzlu, Tess."

Sestřenka zvedla oči od mobilu. „Ne, ne, to ne," začala mě uklidňovat. Hned už zase seděla vedle mě a ochranitelsky mě držela kolem ramen. „Nic není ztracené, neboj," mluvila ke mně klidně, „mám totiž plán."

Zaraženě jsem k ní natočila hlavu. „Plán?" pronesla jsem skepticky.

Tessa hrdě přikývla: „Přesně tak. Plán."

„A ten zní?"

„Smazat si Instagram," zvedla do vzduchu palec, „zabalit si věci," přidala ukazováček, „a nasednout s námi do toho stříbrného krasavce, co vám parkuje před barákem." Užuž chtěla přidat ke dvěma vztyčeným prstům i prostředníček, ale můj mobil, jenž stále svírala v ruce, se trošku uvolnil z jejího sevření a nebýt Tessiných rychlých reflexů, skončil by na zemi. „Jejda," uchechtla se, jakmile bleskurychle stiskla nohy k sobě a můj telefon jí tak přistál v klíně.

„Už jsi třetí člověk, co je pro to, abych se prostě na léto vypařila," poznamenala jsem a převzala si od ní mobil. Raději jsem ho položila na postel displejem dolů.

„Třetí?" podivila se Tessa. „Však ta holka z parku, já a... mamka snad?"

„Prosím tě," protočila jsem očima, „ta ještě o ničem neví. Díkybohu."

„Tak kdo je ten třetí?"

„Já," pokrčila jsem rameny. „Abych se totiž přiznala, tak jsem nad útěkem z Flaggstafu taky uvažovala. Za dnešek nejméně čtyřikrát."

Tesse v očích vzplanuly veselé ohýnky. „No vidíš," plácla mě do ramene. „To je jasné znamení."

Zahleděla jsem se někam do prázdna. „Možná máš pravdu," přiznala jsem potichu a v klíně si při tom nervózně mnula ruce.

„Ne možná, Jade," znovu mě poplácala, tentokrát po stehně. „Určitě."

Určitě...