Mezi NÁMI

𝟼𝟿.

„Návštěvu? Já?" Nechápavě jsem na Tessu hleděla s ukazováčkem natočeným k sobě.

Sestřenice se schválně rozhlédla kolem sebe, kde ovšem kromě mě, právě se vracející Kayly a Luren sedící u stolu nikdo nebyl. „Vidíš tu snad jinou Jade?"

Udělala jsem pár kroků k ní, otráveně ji praštila do ramene a následně jsem opustila kuchyň. V jídelně jsem se ale zastavila a obrátila se zpět k ní: „Kde je?"

„Kdo?"

„Ta návštěva," upřesnila jsem svou otázku, i když jsem z toho jejího přihlouplého úšklebku poznala, že celou dobu vlastně ví, o kom mluvím. Jen mě chce naštvat, což se jí upřímně dařilo.

Já ale na vtípky neměla moc náladu. Hlodala ve mně zvědavost, která se v momentě, co jsme se bok po boku rozešly jídelnou k terase, měnila ve strach.

Co když to je Rachel?

Nedokázala jsem tu myšlenku jakkoli zaplašit. Ať už jsem chtěla nebo ne, vytanula mi na mysli a odmítala mě opustit.

Byla bych schopná jí znovu čelit? přemítala jsem v duchu, zatímco jsme se blížily k východu na terasu. Za pár dní ji stejně potkám ve škole... Ale i tak... Proč si kazit poslední dny prázdnin, kdy jsem byla v pohodě?

Zničehonic jsem se zastavila na místě. Tessa si toho všimla hned po dvou krocích, kdy najednou neměla po své straně nikoho. Zmateně se na mě ohlédla. Pohledem se mě ptala, co se děje.

„Tesso," oslovila jsem ji opatrně, což v ní vzbudilo novou vlnu zmatení.

„Jo?" svraštila obočí.

„Co je to za návštěvu?" zeptala jsem se s naprosto vážnou tváří.

Brunetka ledabyle pokrčila rameny: „Lidi, co za tebou vážili fakt dalekou cestu..."

„Tesso." Nesnášela jsem, když někdo takhle chodil kolem horké kaše. Já chtěla přímou odpověď, ne tohle.

Sestřenka otráveně protočila očima. „No taaak," protáhla, přičemž rozhodila rukama, „ty vážně zkazíš každé překvápko."

Založila jsem si ruce na hrudi. Překvapení jsem měla za poslední měsíce víc než dost. Propálila jsem Tessu před sebou dalším naštvaným pohledem, který ji měl tentokrát už vážně donutit k tomu, aby se konečně vymáčkla.

Jenže jsem zaslechla známý hlas.

Jak se jídelna ponořila na chvilku do ticha, jež přerušoval pouze tlumený hovor Kayly a Luren v kuchyni, dokázala jsem rozpoznat ještě jeden zvuk navíc.

Nevěřícně jsem upřela pohled za Tessu, směrem k terase.

Mamka.

Opravdu tam stála.

Nebo spíš... nakukovala dovnitř skrz otevřené francouzské okno. A když se naše oči setkaly, celá se rozzářila: „Jadie!" Rychle udělala krok vzad a houkla někam za roh: „Allane! Pojď sem, Jade je tady!"

Na rtech se mi objevil široký úsměv, jenž se nepřestával rozšiřovat. Vystřelila jsem kupředu tak rychle, že Tessa musela uskočit stranou. Ještě za mnou křičela něco ve stylu, ať laskavě dávám bacha, ale nevěnovala jsem jí už žádnou pozornost.

Můj svět se smrskl na terasu a mámu stojící venku.

Vpadla jsem jí do otevřené náruče.

„Sluníčko," pronesla tiše zjihlým hlasem.

„Jste tady," zašeptala jsem jí do prohlubně krku. Po chvilce jsem se odtáhla na délku paží a změřila si brýlatou ženu před sebou nevěřícným pohledem. „Ale... Jak? Proč? Já to..." natočila jsem hlavu k tátovi, jehož příchod nově upoutal mou pozornost, „... nechápu," vydechla jsem překvapeně a přiskočila i k němu.