Mezi NÁMI

𝟹.

„Ahoj," pozdravil mě Austin, načež si nervózně prohrábl své hnědé vlasy. Pod očima měl velké kruhy a celkově vypadal, jako by jej přejel parní válec. Dle toho, jak mu vlasy trčely do všech stran, jsem usoudila, že jsem ho svým příchodem vytáhla z postele.

Jelikož mi na mou zprávu nebyl schopen odpovědět, tak jsem se k němu pozvala sama.

„No nazdar," odfrkla jsem si. „Můžu?" kývla jsem hlavou směrem dovnitř domu.

Austin beze slova ustoupil stranou a nechal mě projít. Pokračovala jsem chodbou, kde se po zemi válely plastové kelímky, drobky a kdovíco ještě, až do prostorné kuchyně. Skrze obrovské posuvné okno, jež sloužilo zároveň i jako vstup na terasu, sem pronikalo sluneční světlo a místnost tak působila (i přes veškerý neodklizený nepořádek ze včerejška) velmi útulně.

„Chceš vodu nebo... něco takového?" mumlal za mnou Rachelin přítel rozespale a doprovázen pleskáním jeho bosých nohou se objevil ve vstupu do kuchyně.

„Ne, děkuji," odmítla jsem rázně. Pohledem jsem sjela kuchyňkou linku, u níž jsem včera večer strávila většinu času. Prázdné láhve od alkoholu stály na opačném konci, zbytek prostoru pak okupovaly zbytky konfet a další prázdné kelímky, které jsem jedním pohybem ruky smetla na zem. Když jsem se pak přesvědčila, že je pult zčásti relativně čistý a veškeré lepkavé zbytky všemožných drinků se nenachází v mé blízkosti, opřela jsem se o něj. „Musím s tebou mluvit."

Austin otráveně protočil očima. „Jade já nemám na nějaké řeči náladu," zabručel napruzeně, přičemž se loudavě přemístil ke stolu. Musel mít pořádnou kocovinu.

„Dobře, jak chceš," zvedla jsem ruce v obranném gestu, „se mnou mluvit nemusíš. Ale věř mi, že tenhle pokec by byl ještě docela v přátelském duchu. Zato Rachel tě upálí zaživa."

„Proč?" bylo jediné, co z Austina vypadlo.

Hlasitě jsem si povzdechla, načež jsem si sáhla k zadní kapse svých riflových džín. „Řekněme, že ses včera namazal o něco víc, než jsi teď ochotný přiznat," spustila jsem a v mobilu mezitím otevřela galerii, kam jsem si před odchodem z domu uložila screen jisté fotky z Instagramu. „Upřímně nevím, kolik si toho pamatuješ, ale..." zvedla jsem oči od displeje a sjela hnědovlasého mladíka u stolu pohledem, „... jak se na tebe dívám, tak moc ne."

Austin si promnul rukama obličej. „Řekneš mi už konečně, o co jde?" zakňučel.

„Mohla bych, že?" Palcem jsem ťukla na fotografii, která se hned na to roztáhla přes celý displej mobilu. „Takže," povzdechla jsem si a odrazila se od linky. Pár kroky jsem přešla až ke stolu, u nějž Austin stál, a opíral se o jednu ze židlí. „Zachoval ses jako naprostý kretén, ožral se jak hovado a vyjel po nejlepší kamarádce své přítelkyně," vmetla jsem mu do očí a při tom se nevinně usmála. „A aby toho nebylo málo, tak to někdo z přítomných vyfotil a postnul na Instagram." Jako důkaz jsem před něj na stůl položila svůj mobil, na němž svítila ona fotografie.

Austin několikrát zamrkal, načež se sklonil nad telefon. „Počkej... tohle si pamatuju," zachraptěl se stále skloněnou hlavou ke stolu.

„Super," odfrkla jsem si a už se natahovala pro mobil, když mi Austin jemně omotal prsty kolem zápěstí.

Přiměl mě tím ustat v jakémkoli pohybu. Překvapeně jsem na něj hleděla a pohledem se ho ptala, kam tím jako směřuje.

Austin se mezitím zase narovnal a zpříma se mi podíval do očí. Pak mu pohled sklouzl k místu, kde mě svíral. Jemně mě pohladil palcem.