„Já čekám," promluvila Rachel chladně. Tak chladně, že mi po těle přejel mráz a nevědomky jsem se otřásla.
Seděla jsem na posteli, ještě napůl rozespalá a rozcuchaná. Zlobit jsem se na Rachel ale nemohla, jelikož bylo už čtvrt na jedenáct dopoledne a každý slušný člověk už měl být dávno vzhůru. Nebýt jejího telefonátu, vzbudila bych se nejspíše až na oběd. Holt, ponocovat se nevyplácí.
„A na co čekáš?" zamumlala jsem zmateně a volnou rukou si promnula oči, které se mi pomalinku zavíraly.
Na druhé straně hovoru to zašramotilo. „Jade, nedělej ze mě blbce." Podle tónu kamarádčina hlasu jsem poznala, že je něco hodně špatně.
„Já opravdu nevím, o čem mluvíš," snažila jsem se bránit. Vážně jsem si na nic nevzpomínala, a to jsem včera vůbec nepila. Jako jedna z mála jsem z Austinova domu odešla naprosto střízlivá.
„Jo tak ty nevíš," zasyčela Rachel posměšně. „Takže mi chceš tvrdit, že jste se s Austinem vykousli omylem," prskla.
Srdce mi vynechalo úder.
V momentě jsem byla zcela probuzená.
„Cože?!" vyjekla jsem překvapeně do mobilu, ovšem v hlavě už se mi postupně začínala formovat jistá vzpomínka na včerejší večírek.
Bylo něco málo po půlnoci a většina spolužáků už měla jistou hladinku alkoholu v krvi. Rachel s nějakou zcela náhodně vytvořenou skupinkou lidí hrála v obýváku flašku, zatímco já v kuchyni skládala nádobí do myčky.
Podobné akce jsem z celého srdce nenáviděla, ale už jsem Rachel slíbila, že se na tu rozlučkovou párty pořádanou na počest konci školního roku dostavím. Na rozdíl od ostatních, kteří se uměli skvěle bavit, jsem se obrovským domem jejího přítele spíše jen bezmyšlenkovitě potloukala, sem tam pozdravila někoho ze třídy nebo prohodila několik slov se spolužáky. Proto jsem to hned po hodině a půl zaparkovala do kuchyně, kde jsem se stala hlavní barmankou a s postupem večera i uklízečkou, co zametala stopy po bujarých oslavách.
Nakonec jsem byla se svým postem docela i spokojená, ovšem to pouze do chvíle, než se objevil již značně přiopilý Austin. Nebylo žádným tajemstvím, že se mi už delší dobu líbil. Jak by taky ne – měl atletickou postavu, kterou si udržoval pravidelným ranním a večerním běháním, kudrnaté tmavé vlasy a podmanivé oříškové oči. Zkrátka a dobře, Austin Clarke byl idolem většiny holek na škole a nejen tam.
Jenže jeho srdce si dokázala získat má nejlepší kamarádka Rachel. Dodnes netuším, jak se jí to podařilo, a nejdřív jsem na ni hodně žárlila. Pár dní jsme se kvůli tomu nebavily, protože já si stále bláhově myslela, že Austinovi by bylo daleko lépe se mnou. S odstupem času jsem ale dokázala uznat, že ti dva se k sobě hodí daleko lépe, než se na první pohled zdálo. Rachel je navíc sportovní typ, což byla její největší přednost - alespoň co se balení Austina týkalo.
Když mi tehdy v kuchyni nečekaně omotal své silné paže kolem těla a přitáhl si mě do objetí, jež bylo ovšem již značně cítit alkoholem, byla jsem hodně překvapená. Zatímco jsem se mu snažila vykroutit, tak mumlal něco o tom, že se mu už delší dobu líbím, ale nikdy se neodvážil mi to říct.
A potom, co se mi povedlo se od něj odlepit a čelit mu tváří v tvář, tak mě prostě bez varování políbil. Normálně se na mě vrhl, ani mi nedal příležitost argumentovat.
„Nedělej, že nevíš," zavrčela mi Rachel hned u ucha, čímž mě vrátila zpět do reality. „Kdybys byla nalitá, tak to možná skousnu, ale do prdele ty jsi byla při tom naprosto střízlivá! Normálně jsi mě podrazila!" zavřískla. „Zrovna ty, má nejlepší kamarádka!" hulákala dál, ovšem hlas se jí ke konci věty zlomil a já poté zaslechla pár tichých vzlyků.
„Rachel, poslouchej mě, já ti všechno vysvětlím. Sejdeme se a probere-"
„Je to všude..." zachraptěla kamarádka v telefonu, čímž mě umlčela.
Zmateně jsem stáhla obočí. „Co je všude?"
„Všichni už to ví... všichni..." hlesla tiše.
A pak zavěsila.
Bez jakéhokoli rozloučení, bez odpovědi... Prostě mi to položila.
Nechala mě tam samotnou, v tichu svého pokoje. Hlavou mi vířilo nespočet otázek a ani na jednu z nich jsem neznala odpověď.
Ruku s mobilem jsem nechala klesnout do klína, když se mi najednou rozsvítil displej s nově příchozím oznámením.
Odemkla jsem tedy telefon a otevřela Instagram.
A to byla ta největší chyba.
![](https://img.wattpad.com/cover/361791008-288-k910568.jpg)
ČTEŠ
Mezi NÁMI
Teen Fiction"Vidíš to, Kovbojko? Takhle vypadá svobodná bytost." *** Jedna zbloudilá fotka na Instagramu dokáže pořádně zamíchat kartami. Své o tom ví i Jade, která tak během jednoho dne přišla nejen o nejlepší kamarádku, ale i o dobrou pověst. Škola sice ofic...