Mezi NÁMI

𝟺𝟽.

Měla jsem zvláštní pocit.

U večeře jsem se Ryanovi vyhýbala pohledem a celkově jsem se snažila nedívat se na něj vůbec. Jenže moc mi to nešlo. Několikrát jsem se přistihla, jak pokradmu pokukuji jeho směrem.

Co si budeme, dnes na mě udělal dost velký dojem. Jeho rozmluva s Emmou byla víc než působivá, jelikož už před večeří byl celý účet z Instagramu pryč. Wendy jej nedokázala jakkoli dohledat, prostě zmizel.

A ze mě spadlo jedno další těžké závaží.

Jen mi neustále vrtalo hlavou, jak to Ryan vlastně všechno zjistil a jak mohl vůbec vědět, že to byla zrovna Emma...

Asi se ho prostě napřímo zeptám, rozhodla jsem se nakonec s pohledem upřeným do talíře s kuřetem, jablečnou omáčkou a bramborovou kaší. Kayla se dnes vážně vyznamenala.

Při odchodu, když jsem se míjela s tetou, zachytila jsem její tázavý pohled. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co měl znamenat.

Ryan a Diego, docvaklo mi, měla jsem se ho zeptat! Ale jak jsem to měla udělat, když jsem se s ním dneska viděla tak minutu a půl?

Negativním posunkem hlavy jsem jí dala odpověď.

Luren si povzdechla.

Políbila jsem si bříška ukazováčku a prostředníčku a zvedla oba prsty do vzduchu, přičemž jsem na tetu povzbudivě mrkla. Zjistím to, slibuju.

Červenovláska na mě přimhouřila oči. Opravdu? Můžu ti věřit?

Horlivě jsem přikývla, čímž jsem ji rozesmála. Nakonec jen s roztaženými rty obrátila oči v sloup a jedním pokývnutím hlavou směrem k východu z jídelny mě propustila.

Dneska večer se ho zeptám, opakovala jsem si hlavě stále dokola cestou na pokoj. Nějak nenápadně... Mezi řečí. A taky to s tou Emmou... Otevřela jsem si prosklené dveře do zaměstnaneckého bloku. Měl nějaké důkazy, že to opravdu byla ona? Věděl o mém podezření? Řekla mu Wendy něco? Plány s Diegem... Zeptat se HLAVNĚ na plány s Diegem! S pípnutím jsem otevřela dveře do pokoje a kartu strčila do zadní kapsy kraťasů.

„Takže..." vydechla jsem, když jsem se zastavila uprostřed místnosti. „Plány s Diegem," zvedla jsem do vzduchu palec. „Emma," přidala jsem ukazováček. „A..." pohled mi padl na deníček ležící na posteli. „A tohle," doplnila jsem třetí bod na pomyslný seznam, ale místo zvednutí dalšího prstu jsem nechala ruku klesnout podél těla.

Rozhořela se ve mně zvědavost.

Přešla jsem k posteli, oči nespouštějíc z toho malého bločku papírů. Hned po vyjížďce jsem se šla převléct do šortek, aby mi nebylo horko. Při té příležitosti jsem si vytáhla z džín notes, co mě celou dobu tlačil, a nechala ho tady.

Sakryš, mlaskla jsem nespokojeně, když jsem si jej brala do rukou, mohla jsem ho vzít s sebou na večeři a zrovna se zeptat, jestli někomu nechybí. Co už, no...

Znovu jsem si prohlédla obyčejné černé desky.

Otvírat, neotvírat... přemítala jsem v duchu. Na jednu stranu jsem nechtěla nikomu lézt do osobních věcí, ale na tu druhou jsem mohla z poznámek uvnitř snadněji odhadnout, čí by deník mohl být.

Vteřiny míjely a já se stále nemohla rozhodnout. Nervózně jsem se rozhlížela po pokoji, jako by mě měl při tom někdo sledovat.

Tak dost, odložila jsem deník stranou a místo něj si vzala do rukou mobil. Ať rozhodne náhoda. Do Googlu jsem vyťukala heslo „coin flip". Panna – nechám to být. Orel – podívám se. Easy.