Mezi NÁMI

𝟷𝟷.

„Takže, Jady-"

„Jsem Jade," skočila jsem Cameronovi do řeči, když mě za posledních deset minut minimálně potřetí oslovil Jady.

„No jo pořád," protočil nad tou připomínkou očima a zastavil se u dveří do mého pokoje. Přidržoval můj kufr za zataženou rukojeť kousek nad zemí a když jsem mu cestou říkala, že to má i kolečka, na kterých to umí jezdit, tak jen mávnul rukou s tím, že odnést to bude maličkost.

Tesse zase pomáhal ten jeho černošský kamarád, Trent. Po snídani se k nám přidali, když jsme se sestřenkou mířily na parkoviště k tetině autu a sami se nabídli, že nám pomohou s vynášením věcí.

„Odkud ses tu vůbec vzala," zeptal se mě můj společník napřímo, zatímco jsem přikládala svou kartu ke čtečce u dveří. Po pípnutí jsem do nich zatlačila a následně je otevřela dokořán. Dovnitř pokoje jsem vešla jako první a Cameron s kufrem mě následoval.

„Jsem z Flagstaffu," odpověděla jsem mu a postavila se doprostřed pokoje, přičemž jsem si dala ruce v bok. „Asi čtyři hodiny autem odsud."

Blonďák obdivně pískl: „Fuha to je docela dálka."

„Jsou i vzdálenější města," pokrčila jsem rameny. „A když už mi bylo nabídnuto, že bych mohla jet, tak proč toho nevyužít."

„A co vaši?" vrhl na mě zvědavý pohled, zatímco opatrně postavil kufr na zem. „Nevšiml jsem si, že by tu byli."

„Taky že nejsou." Dvěma kroky jsem přešla až k němu a aniž bych z něj spustila oči, nahmatala jsem rukojeť kufru. „Táta je veterinář a nemůže si jen tak ze dne na den vzít volno. Posledních pár roků, co má vlastní ambulanci, jsme na léto nikam nevyrazili. Proto jsem tady. Chtěla jsem po dlouhé době vytáhnout paty z města." A zmizet všem svým známým, doplnila jsem se v duchu, načež jsem s heknutím zvedla své zavazadlo.

„Počkej, neblbni," reagoval hned Cameron a už se ke mně natahoval, ale ohnala jsem se po něm volnou rukou.

„Přenést pár metrů to zvládnu," řekla jsem a udělala první kroky k posteli, kterou jsem si ještě ani nestihla pořádně ustlat. Proto mi zase tak nevadilo, když jsem tam švihla své zavazadlo, které na pružné matraci párkrát poskočilo a ještě více tak pokrčilo rozházenou přikrývku. „Tak," teatrálně jsem si otřepala ruce.

Jedním kolenem jsem si pak kleknula na postel, načež se matrace pod mou váhou nepříjemně zhoupla. Natáhla jsem se ke kufru a rozepnula zip, který držel zavazadlo uzavřené.

Cameron stál opodál s rukama v kapsách svých pracovních džín a nevypadal, že by se měl k odchodu. Cítila jsem na sobě jeho zkoumavý pohled. Já jsem se mu na jednu stranu ani nedivila, byla jsem pro něj přece jen cizí holka, co se tu bude zdržovat o dost déle než běžný host.

Než jsem se ale stihla naplno pustit do vybalování, ozvaly se z chodby hlasy. Následovalo krátké ťuknutí na otevřené dveře, v nichž se objevila Tessa a za ní vykukoval Trent.

„Můžu?" zeptala se sestřenice, která byla vrchní půlkou těla lehce nakloněná dopředu, zatímco nohama stála ještě na chodbě. Jako by se bála vstoupit bez dovolení.

„Jasně," svraštila jsem obočí, „proč bys nemohla?"

Tessa konečně překročila práh místnosti. „Viděla jsem, že vybaluješ, tak jsem tě nechtěla rušit," pokrčila rameny. „Jen mě napadlo, jestli bys-"

„Počkej, počkej," ozval se z chodby Trent, čímž nás přiměl k němu obrátit oči, „tebe to napadlo?" dobíral si ji.

Tessa otráveně protočila očima. „No dobře, tak teda Trenta napadlo," opravila se, přičemž na mladíkovo jméno dala zvláštní důraz, „jestli by sis teď dopoledne nechtěla projít ranč. Ukázali bychom ti, kde co je a tak."