Mezi NÁMI

𝟼𝟹.

„Jady," zamumlal Cameron sedící vedle mě s očima zabodnutýma do vějíře svých pěti karet.

Tázavě jsem se na něj otočila a s hrůzou čekala, co z něj vypadne.

Wendy se naklonila k Trentovi a něco mu pošeptala, načež se snědý mladík pobaveně zachechtal a kudrnáčka při tom vědoucně pokývala hlavou: „Vsaď se."

„Podle mě máš málo karet," řekl pak Cameron a vytáhl na mě tu zpropadenou plus desítku.

Trent s Wendy se nahlas rozesmáli, Ryan se taky pobaveně culil.

Zaraženě jsem zírala na hromadu odhozených kartiček, kde se na vrcholu vyhříval Cameronův nově přihozený náboj. V ten moment jsem proklínala Tessu, že kolo zpátky změnila směr hry.

„Málo karet?" obrátila jsem se k blonďákovi, jenž mi seděl po pravé ruce, a ukázala mu svůj poměrně objemný vějířek. „Málo karet?!" křikla jsem po něm znovu.

Cameron se nenechal nijak vyvést z míry. Jen se bezstarostně zakřenil: „Jo."

Pevně jsem sevřela rty. Nádech, výdech. „Fajn," odsekla jsem naštvaně a natáhla se pro novou kartu. A pak pro další. A další...

„Jade už zase generuje," utrousila Tessa na mou adresu.

Střelila jsem po ní pohledem. Věděla jsem, kam tím naráží – na mou schopnost přiblížit se k UNU! a hned pak vyfasovat nový balíček.

„Mě to vlastně docela baví," řekla jsem ironicky a pokrčila při tom rameny. Nakonec to přece jen mělo nějakou tu výhodu: když jsem měla štěstí, držela jsem pak v ruce několik plusových karet.

A jelikož se na mě štěstěna usmála i teď, skončil můj tah s plus desítkou a plus čtyřkou měnící směr. Tak, kamaráde, teď teprve uvidíš.

„A jéje," ozvala se Wendy z protější strany stolu. Musela si všimnout mého vítězného úšklebku, s nímž jsem si rovnala vějíř. „Jady má munici."

„A nebojí se ji pou-"

„Ty vole, kolik jich máš?" skočil mi do řeči Cameron. Zamračil se a začal hned počítat. Je pravda, že má zásoba se s deseti dalšími kartami až podezřele moc zvětšila.

„Ehm," očima jsem přelétla vějíř. Pětadvacet jich ještě nebude. Nebo... jo? Dva, čtyři, šest...

„Dvacet určitě," zamyslel se Trent nahlas.

„Dvacet tři," odpověděl si Cameron na svou předchozí otázku.

Hlasitě jsem vydechla.

„Ty kráso," odfoukla si Tessa. „Docela štěstíčko."

„To teda," připustila jsem, stále ještě překvapená tím, že mi to prošlo.

Teď byl na řadě Ryan. Soustředěně sledoval své karty, pak zaostřil na neúhlednou hromádku uprostřed stolu. „Jaká barva?" zeptal se, když zjistil, že Cameron si žádnou neurčil.

„Co já vím," ozvalo se z mé druhé strany. „Něco tam hoď."

„Hmm," protáhl Ryan, přičemž přivřel oči. Rty se mu zvlnily v rošťácký úšklebek, načež se obrátil ke mně: „Máš plusku, Kovbojko?"

Přikývla jsem.

„A máš dvě?"

Znovu jsem souhlasně zakývala hlavou.

Ryan se pak rozhlédl po zbylém osazenstvu stolu. Každý věděl, co má v plánu. Všichni mu beze slova kývli, v obličejích stejně potutelný výraz.