„Ryane?"
„Hm?"
„Přemýšlela jsem. Celý den."
„Nad čím?"
„Nad Diegem."
„A?"
„Proč jsi to vlastně udělal?"
Ticho.
Ryan se hlasitě nadechl a pak vydechl. „Protože sem nepatří. Nikdy sem nepatřil."
„Myslíš?"
„Vím to, Kovbojko."
Ticho.
„Není to nakonec škoda?" ozvu se znovu.
„Proč myslíš?"
„Já... nevím. Byl jsi s ním už tak daleko a..." nechala jsem větu vyznít do prázdna.
„A zároveň nikde," dokončil ji Ryan. „Diego není kůň na ježdění. Ani na práci."
„Je to divoch," povzdechla jsem si.
„Přesně tak."
„Luren o tom ví?"
„Mhm."
„A říkala něco?" zajímala jsem se.
„Kupodivu ne."
Překvapilo mě to.
„Schválila nám náš nápad," pokračoval Ryan. „Původně tam chtěla být s námi."
„A proč teda nebyla?"
„Prý by to nezvládla... nechat ho jít."
„Mhm," zamručela jsem. Bylo to pochopitelné. „A ty?"
„Co já?"
„Nebál ses, že to taky nezvládneš? Nechat ho jít?"
Cítila jsem, jak se Ryanova hruď zachvěla tichým uchechtnutím. „Bál jsem se. Ale když jsem ho viděl, jak utíká pryč... Došlo mi, že takhle je to správně."
„Nestane se mu nic? Nechytí ho znovu?" vyslovila jsem nahlas své obavy.
„Ne. Je pod ochranou."
„Ty dvě ženské?"
„Mhm."
Zahleděla jsem se k oknu. Prázdniny končí, Diego je zpátky mezi svými...
Vrátil se tam, kam patří. Domů.
Stejně jako se budu muset vrátit já.
Zvládnu to? Po dvou měsících, co jsem hrála mrtvého brouka?
„Nad čím přemýšlíš?" zamumlal Ryan do ticha.
„Jak se asi má," zalhala jsem.
Ryan mě pohladil ve vlasech. „Má se úplně nejlíp."
Pousmála jsem se: „Jo. Asi jo."
Diego se vrátil po asi pěti letech. A oni ho přijali. Pravděpodobně.
Těm cizím koním bylo jedno, kdo Diega přivezl. Neřešili jeho minulost. Vzali ho takového, jaký je.
A mně v tu chvíli došlo, že byť se co nevidět vracím zpátky domů a hned potom i do školy, nebojím se. Ne tolik.
Ne, protože jsem potkala Diega. Někoho, kdo byl na tom stejně jako já. Někoho, kdo mi i beze slov dal ty nejcennější rady a naučil mě toho víc než kdokoli jiný...
Po tváři se mi skutálí zbloudilá slza.
Děkuju ti, Diego. Děkuju ti za všechno.
„Dobrou noc, Kovbojko." Ryanův ospalý hlas prolomil ticho panující v pokoji.
„Dobrou, Ryane."
ČTEŠ
Mezi NÁMI
Teen Fiction"Vidíš to, Kovbojko? Takhle vypadá svobodná bytost." *** Jedna zbloudilá fotka na Instagramu dokáže pořádně zamíchat kartami. Své o tom ví i Jade, která tak během jednoho dne přišla nejen o nejlepší kamarádku, ale i o dobrou pověst. Škola sice ofic...
