Mezi NÁMI

𝟻𝟻.

Ze spojence nepřítel, z nepřítele spojenec.

Alespoň nějak tak bych popsala svůj současný vztah vůči Ryanovi a Tesse.

A když k tomu připočítám fakt, že tohle všechno se stalo během jednoho jediného dne... Jo, je to šílený.

Dlouho do noci jsem se jen převalovala v posteli. Nedokázala jsem zamhouřit oči. Můj mozek neustále pracoval, přemýšlel, přehrával si události předchozího dne a zpětně je analyzoval. Pak spřádal plány, vymýšlel nejrůznější scénáře a vlastně všechno možné...

Nejvíce mě ale stejně zaměstnával Ryan. Potřebovala jsem vymyslet, jak se mu omluvit, aniž by mě s tím poslal do háje. Musím mu nějak dokázat, že mi na něm záleží a na Diegovi taky. A že tamto s Luren byla jedna velká blbost.

Jenže jak to všechno udělat, když se mi záměrně vyhýbá?

***

„Dneska zkusíš nacválat," oznámil mi Cameron hned, co jsem se uprostřed kruhovky vyhoupla do sedla Monroe, rezavé krásky s bílýma nohama.

Zůstala jsem na něj překvapeně hledět. Mohlo mi dojít, že když jsme z boxu vyvedli jiného koně, bude to něco znamenat. Jenže já byla natolik ztracená ve vlastních myšlenkách, že jsem změně kobyly nevěnovala příliš velkou pozornost. Teď jsem toho ale dost litovala a začínala být nejistá.

Cameron si ze země všimnul mého vyděšeného výrazu a stále se otevírající pusy, která chtěla něco říct, ale nevěděla co. Povzbudivě se na mě ušklíbl. „Nemusíš se bát. Monroe má příjemný přechody."

Vůbec jsem nechápala, o jakých přechodech mluví. I to, že jsou prý příjemné, mi bylo fuk. Pode mnou stál naprosto cizí kůň. A ten se měl se mnou cvalem řítit dokola kolem hrazení ohrady.

Zatřásla jsem hlavou: „To po mně nemůžeš chtít."

Cameron svraštil obočí. Mírně našpulil pusu a čelo se mu nakrabatilo, jak nad něčím přemýšlel. „Ty si to vážně nechceš ani zkusit?" zeptal se pak s náznakem překvapení v hlase. „Všechny malý holky tady by za to daly úplně cokoli."

Přivřela jsem na něj oči. To je to až tak moc úžasné?

„Schválně jsem dneska vzal Monroe," pokračoval blonďák a na moje úšklebky nebral ohled, „Roxette při cvalu vyhazuje. Respektive při přechodu háže kozly."

„Kozly?" zopakovala jsem nechápavě. Co s tím mají společného kozy?

Cameron se uchechtl: „To se jen tak říká. Prostě si tak trošku poskočí a to tě může dost rozhodit."

„Hm," zabručela jsem. Pohledem jsem sjela k rezavé koňské hlavě, která se zvědavě rozhlížela kolem a při tom hýbala ušima při každém zvuku, ať už to bylo šustění listí, vzdálený řehot koní nebo moucha prolétající kolem.

„Monroe tohle nedělá," nevzdával se Cameron. Schválně přišel až ke kobyle, kterou láskyplně pohladil po nose, když se k němu natočila. „Je už starší, takže to nemá zapotřebí. A myslím, že i klus ti na ní bude příjemnější. Roxette oproti ní je taková... rozbitá," zasmál se.

Zacukaly mi koutky.

„Nebo aspoň mně to tak někdy přijde," pokrčil rameny. Monroe se v tu chvíli natáhla po rukávu jeho trička a několikrát naprázdno klapla pysky, jak se jej snažila zachytit. Cameron jí v její snaze zabránil tím, že ji jemně odstrčil. „No ták," protáhl nespokojeně a zamračil se. „Ty už máš mít rozum, a ne dělat hovadiny."