Mezi NÁMI

𝟸𝟿.

„Pojď sem," houkl na mě Cameron zpoza Rockyho strakatého těla.

Stáli jsme uprostřed pískem vysypané kruhové ohrady. Zepředu jsem obešla to velké zvíře na druhou stranu, kde na mě čekal můj dnešní instruktor.

„Tady," ukázal na místo po své pravé ruce. Tak jsem tedy obešla ještě jeho a zastavila se u sedla. Zvědavě jsem se na něj podívala a čekala na další pokyny. Cameron přese mne natáhl ruku k výstupku vepředu na sedle, který už od pohledu působil jako zvláštní druh madla. „Tohle je hruška," vysvětloval, načež ji omotal prsty, „tady se chytneš levou rukou. Druhou dáš... můžu, prosím?"

„Jasně, stačí říct," zasmála jsem se a ustoupila o krok dozadu, aby dosáhl na opačnou stranu sedla. Trošku jsem se vyklonila, jelikož jsem toho přes Cameronova záda moc neviděla.

„Pravou dáš sem, na rozsochu," ohlédl se přes rameno, zatímco se danou rukou zachytil za zmíněnou část sedla.

„Oukej," pokývala jsem hlavou, jak jsem si v ní srovnávala nové informace. „Levá hruška, pravá zadek," mumlala jsem si svou verzi Cameronových instrukcí, zatímco on vysvětloval dál.

„Levou nohu do třmenu," sehnul se k velkému prapodivně tvarovanému oku u Rockyho přední nohy a vzal jej do ruky. „Pravou nohou se odrazíš, přitáhneš k sedlu a veškerou váhu na chvíli přeneseš na nohu v téhle věcičce," párkrát třmenem zlehka zatřásl, načež jej pustil a narovnal se. „Pak musíš volnou nohu přehodit Rockymu přes zadek, abys mohla dosednout," zakončil svůj výklad, jako by nasedání na koně byla ta nejpřirozenější věc.

Pro něj možná.

Pro holku z města, která byla koním takhle blízko až teď, ne.

„Tak," ukročil na stranu a podržel Rockyho za otěže, aby nikam nepopošel. I když soudě dle jeho uvolněného postoje a lhostejného výrazu nevypadal, že by se mu někam chtělo. Spíš se tvářil, že byl ve stájích poslední volný kůň, na kterého bohužel zbyla služba v kruhovce a on tak musel opustit svou chutnou hromádku sena a místo ní se věnovat mně. „Do toho," pobídl mě vesele rukou.

Nervózně jsem se uchechtla, jakmile jsem udělala první krok blíž. Pravá na hrušku, levá dozadu, noha tam do toho... opakovala jsem si v duchu.

Musela jsem se mírně postavit na špičky, abych vůbec na hrušku dosáhla. Buď byl Rocky vysoký kůň, nebo já malá. Ta druhá varianta byla ale pravděpodobnější. Cameron byl koneckonců minimálně o půl hlavy vyšší než já, tudíž na hrušku dostal snadněji.

Když jsem se jakžtakž držela levou rukou, zvedla jsem pravou k druhé straně sedla. Tam jsem se zachytila o něco snáz.

Sklopila jsem hlavu k zemi. Potřebovala jsem se dívat, jestli nohu dávám na správné místo.

Naštěstí provléct botu okem nebylo tak složité.

Odhodlaně jsem vzhlédla a s hlasitým odfouknutím párkrát zapružila pravou nohou, než jsem se definitivně odrazila. I když jsem se přitáhla, jak nejvíc jsem uměla, cítila jsem, že to není dost.

Už jsem pomalu padala zase zpátky dozadu, když mi na zadku přistály velké dlaně. Cameron vynaložil veškeré úsilí do toho, aby mě postrčil nahoru a já pak mohla ztěžka dopadnout do sedla.

Rocky pode mnou zvláštně heknul.

„Příště do toho dej víc švihu," řekl Cameron. Shlédla jsem na něj z koňského hřbetu. Byl tak malinký. „A při dosedu opatrně," sklopil pohled ke strakáči. Párkrát mu přejel dlaní po krku. „Už není nejmladší."