Mezi NÁMI

𝟸𝟼.

S Kaylou a Marry jsme zvládly sklidit veškeré nádobí během hodiny. Ve třech nám šla práce skvěle od ruky – jedna skládala jídelní servis na vozík, druhá jí pomáhala a pak s ním odjela do kuchyně a sotva vyjela za cinkotu porcelánu a příborů ven ze stodoly, přijela další s prázdným vozíkem a celý proces se opakoval.

Během cesty ze stodoly na ranč, při níž jsem před sebou tlačila tři ocelové desky na kolečkách přeplněné špinavým nádobím, jsem přemítala nad událostmi posledních dvou hodin. Až teď na mě dolehla Ryanova slova, která vlastně nevyzněla vůbec hezky. Kdyby nemluvil tak klidně, řekla bych, že mě seřval. Jenže ono ne... i když význam jeho slov byl ve výsledku stejný.

V daný moment, co jsem mu musela čelit a dívat se do těch planoucích zelených očí, jsem ze sebe nebyla schopna vydat ani hlásku a raději mu vše odkývala a co nejrychleji se vzdálila. Ovšem teď, když se mi naskytla možnost přehrát si celou situaci znovu, mi došlo, že Ryan je vlastně nepříjemný a věčně nevrlý protiva.

Ale i on má očividně slabinu. Slabinu jménem Tessa.

Jeho nečekaná starost, co se mu objevila ve tváři v momentě, co jsem mu vylíčila naši návštěvu divokého koně, mě sice zarazila už ze tehdy, ale čím víc jsem se k těm jeho starostlivým očím vracela, tím víc mi to všechno šrotovalo v hlavě.

Že by ti dva spolu něco měli? bylo první, co mě napadlo. Ryan mi přece říkal, že je ten kůň nebezpečný. A Tessa o něm údajně neměla vědět... Co když to všechno jen zbytečně nafukuju a ve skutečnosti ji chtěl jen ochránit. Co když se bál, že by jí mohl něco udělat... Ale proč by v tom případě Tessa chtěla toho koně za každou cenu vidět? Musela vědět, o jaké zvíře jde...

Hlavou mi probleskla vzpomínka na Ryana vedoucího podobného koně směrem k výběhům. Pak přišla má poznámka o jeho údajné nebezpečnosti, kterou Trent s Wendy nepochopili... Jenom Tessa se pak začala chovat divně. Protože také viděla tu podobu mezi oběma koňmi, i když jsou ve skutečnosti barevně rozdílní. Na dálku ale vypadali stejně...

Najednou mi to začínalo dávat smysl. Teda... aspoň něco.

Snad Ryan Tessu našel, povzdechla jsem si, ať se nestane něco zlého.

***

Venek už ovládla tma, když jsem vyšla z koupelny. S ručníkem obaleným kolem těla jsem se přesunula ke skříni, z níž jsem vytáhla čisté oblečení.

Sprcha mi udělala po dnešním dni dobře. Během Pětiboje jsem se stihla solidně zpotit a být tak celé odpoledne nebylo dvakrát příjemné.

Nejradši bych se teď rozvalila v posteli a spala až do rána. Kdykoli mé oči zabrouzdaly k ustlané pokrývce a polštáři, přepadala mě únava. Musela jsem ji ale zaplašit, jelikož na mě v kuchyni čekala Kayla.

Chtěla jsem jí být nápomocná po tom, co mě od ní Tessa po obědě odtrhla. Cítila jsem se lehce provinile, že jsem ji nechala samotnou, když jsem jí večer před tím slíbila pomoc.

Zrovna jsem si stahovala vlasy do něčeho, co mělo připomínat culík, když mi na nočním stolku zacinkal mobil. Jen jsem po něm střelila očima. Na displeji se zobrazila nově příchozí zpráva a... dalších šest upozornění, které zaplňovaly celou obrazovku.

Rychle jsem si vlasy několikrát obtočila gumičkou, aby držely sepnuté, a přiskočila k telefonu.

„Máma," hlesla jsem tiše při pohledu na tu spoušť zmeškaných hovorů. Dvakrát se mezi nimi objevilo i tátovo jméno.