Zaslepeni (Nedokončeno)

1.

Ahojte, vítám vás u první kapitoly tohoto příběhu, který budu zveřejňovat ve středu, v pátek a v neděli.
Užijte si kapču a na chvíli zapomeňte, že je zítra už zase škola. 😉😘

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

„Fede?" poklepal jsem mu na rameno a na chvilku jsem tam ruku nechal položenou. Tělem mi projelo příjemné brnění, ale chvilka skvělého pocitu musela ustoupit, protože to bylo prostě divné.„Říkal jsem si, jestli bys nechtěl zajít zítra na oběd. Mike se na tebe moc těší, " dodal jsem okamžik za svou nabídkou, i když to nebyla tak docela pravda. To já ho tam chtěl a bráška byl rád za každou společnost.„Jinak tu mrtvolu z pondělka převzal první okrsek, takže my jsme venku," dodal jsem celkem naštvaně, protože to určitě zametou pod koberec. Jednalo se přeci jen o obyčejného bezdomovce.
Usrkl jsem ze svého šálku kávy a začal jsem si procházet složku, i tak jsem ale v napětí čekal na jeho odpověď.
Nevím, kdy jsem k tomu blonďákovi začal pociťovat tyhle pocity, ale radši bych je neměl. Zklamání by pak bolelo mnohem méně.

Federico:

"Jasně, vaříš ty nebo už máš konečně nějakou hospodyňku?" spiklenecky na něj mrknu a napiju se ze svého hrnku kávy.
"První okrsek, jo? Tam dělá ta blonďatá kočanda, že?" sám pro sebe se rozesměju.
"Jak že se jmenuje?.... Sára? Tara? Né, byla to Sally! Ach, božská Sally a ty její krásný do hladka oholený dlouhý nohy." schválně se zasním, vím, že to Louis nemá rád, přivádí ho to do rozpaků, protože je to tak dlouho, co někoho měl a s tím svým roztomilým bráškou v domě si není schopnej ani sám vyhonit.

Louis:

Protočil jsem nad tím očima a jen tak tak jsem odolal nutkání nad tím prsknout. Nutkání, které pro mě bylo těžší skrýt než uši i ocásek.
„Přestaň ze sebe dělat takové prase, " napomenul jsem jej přísně. Tyhle jeho sexistické poznámky jsem nemohl vystát. Jednak protože to bylo prostě nevhodné a současně i proto, že mě to bolelo. Taky mám dlouhé nohy, jen ne teda oholené ale...ale nic.
„A byla to Monika," opět si povzdechnu a snažím se nepřemítat nad oslovením kočanda.
Proč se mi vlastně líbí někdo jako je on? Nechápu to.
Konečně jsem se vrátil k jeho původní otázce.
„Vařím já, nepotřebuju žádnou hospodyňku. O brášku se vždy postarám sám a všechno ostatní zvládám taky." Zase to znělo až příliš chladně a nepřátelsky, i když jsem nechtěl. 

Federico:

"Monika? Vážně? Tak proto mě polila posledně tím pivem, když jsem ji tak oslovoval..." byl to fakt fajn večer, až na ten malý incident.
"A jak jinak, pane vše zvládnu sám, doufám, že to nebude zase ryba. Chápu, že máš doma toho kocourka, ale copak nejíte nic jinýho?" vážně, vždy, když k nim jdu na nějaké jídlo, je ryba, smažená, na másle, s omáčkou... a k tomu hrnek mlíka, copak je to normální? Kocour je přece jen jeden...
"A dal bych si pivo, neskočíme si po směně na jedno?"

Louis:

„Je milé, že už ti to došlo, "odfrkl jsem si. „Vyspíš se s ní a pak ani nevíš jméno, ubohé," sdělil jsem mu svůj názor a hned na to jsem nejistě přešlápl. „Tak kuře?" zamumlal jsem nervózně. „Ryba je ale plná vitamínů a je moc dobrá, měl být losos a Mike lososa zbožňuje, ale udělám ti teda kuře." Kuře taky celkem jde. Není to ryba, ale jde to. A koupím mu pivo. Nealkoholické, aby mu to pořádně chutnalo, zle jsem se ušklíbl.
„Dneska ne, musím s Mikem k lékaři," vysvětlil jsem mu s lítostivým úsměvem. Odmítám to ale vždy.