Zaslepeni (Nedokončeno)

48.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Oliver:

Ze skříně jsem nakonec vylezl a současně jsem měl obrovskou potřebu se proplesknout.
Chovám se jako malý, hloupý kluk. Vylezu z pokoje a dostanu se zpět do kuchyně, kde na talířek vyskládám sušenky a současně Mikimu udělám mléko.
Chvíli váhám, než s táckem otevřu dveře a položím to na stoleček.
„Udělal jsem ti nějakou svačinu, tak snad ti bude chutnat," usměju se a poškrábu se na temeni hlavy.
„Omlouvám se za mý pitomý chování, nevím, co to do mě vjelo."
Až teď si uvědomím, že kouká na notebook a ve mně je najednou maličká dušička. 

Mike:

Koukám na ten záznam a nemůžu uvěřit svým uším...
Toto je opravdu ten hodný a milý Oliver?
Vůbec jsem ho nepoznával...(viz kapitola 18)
Fed v podstatě až na pár věcí neudělal Louisovi nic špatného. Spíš mám pocit, že se Louiho snažil bránit před těma Oliho kecama o něm, o Fedovi a... o mně.
Vyděšeně koukám na temnou obrazovku počítače, jelikož video už skončilo.
Náhle se v pokoji objeví Oliver a já, já teď už vůbec nevím, co mám dělat.
Jedno je ale jisté, Lou to video nesmí vidět, nechci, aby ho viděl.
To, jak se ti dva k sobě tisknou, to, jak o něm Oliver škaredě mluví, a to, jak mluvili o mně a o Louiho libidle.
Zmáčknu tlačítko smazat a následně i smazat z koše.
„Jak jsi mohl něco takového říkat? Takového tě neznám, ani nechci znát. Já tě chtěl mít rád, ale, ale ty chceš jen sex a pak třikrát a dost? Ne, ne, ne, to není můj Oli, řekni, že ne?" do očí se mi nahranou slzy.
V uších mi zní věta: Mí pacienti mají rádi, když z nich dělám hodné chlapce nebo dívky. Naposledy to byla zaječí hybridka. Hmm... Byla tak roztomilá...
Co když mě opravdu nemá rád a jsem jen další "pacient"?

Oliver:

Sklopím pohled k zemi. Co mu mám na tohle říct? Bezhlavě se obhajovat a prosit o odpuštění?
Už jsem to udělal a stejně by nám to nevyšlo. Nehodíme se k sobě.
Mé vztahy nikdy nevydrží dlouho a tenhle vlastně ani nezačal. Chci jen sex? Ten taky, ale chci i lásku. Chci, aby mě někdo miloval přesně takového, jaký jsem a já jsem takový a on by se s někým jako jsem já neměl zaplétat.
Už tak jsem mu udělal dost nevhodných věcí za účelem svého užitku.
Mlčky pošoupnu sklenici směrem k němu.
„Ať ti nevystydne." Zhluboka se nadechnu. Nedokážu se na něj dívat. Původně jsem ho chtěl doopravdy dostat jen do postele. Je to pravda, ale když jsem jej poznal...
Trošku jsem potřásl hlavou. Asi bude nejlepší, když se vrátím ke starému způsobu života.

  Mike:

„Nic mi na to neřekneš?" špitnu nešťastně. Jsem jen další z mnoha.
Ale vždyť ještě před chvíli říkal, že mě má rád a že jsem nádherný...
To přece nemůžou být jen kecy.
„Já tě mám rád, tak proč nic neříkáš?!" křiknu a v ruce mi praskne sklenička s mlékem, kterou si od něj převezmu, abych se trošku uklidnil.
Chyba, projevily se na mě zbytky mého období, v podobě síly. A já nedbaje na střepy okolo a ve své dlani, skočím na Olivera a srazím ho k zemi.

Oliver:

Chci se otočit, když uslyším tříštění skla, ale on mě srazí k zemi. Přidušeně vyjeknu a poníženě mu koukám do očí.
Když si však všimnu jeho ruky, tak se i spolu s ním zvednu, což nebyla zrovna jednoduchá úloha a položím jej do křesílka.
Ze skříňky vytáhnu lékárničku, mám je prakticky v každém pokoji, cože je dost divné, ale opatrnosti není nikdy nazbyt.
„Jsi trdlo," povzdechnu si a pohladím jej po tváři. Ruku už má ošetřeno i obvázanou.
Sednu si na zem přímo před křeslo, kde sedí.
„Mám tě rád, Miki, ale jsem i takový, jakého jsi mě viděl v tom videu. Nejsem moc dobrý člověk," pokřiveně se usměju.