Zaslepeni (Nedokončeno)

74.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:
Pozorně jej sleduju. Ano, je trochu opilý a mele nesmysly, ale je to milé.
„Půjdu," zarazím příval jeho slov a snažím se ignorovat zápach alkoholu.
„Už dlouho jsme spolu neběželi jen tak. Půjdu se jen převléknout, jo?" kdyby z něj netáhl chlast, tak bych mu dal i pusu, ale takhle mu ji nedám. Neměl pít? Proč pil? Stále se na to musím ptát. Zas a znova.
Převléknu se do svého běžeckého úboru a nezapomenu si vzít sluchátka a láhev s vodou. Bez hudby běh nezvládám.
„Můžeme?" usměju se na Feda.

Oliver:
„Samozřejmě, že jen se zvířátky," uklidním jej a vezmu jej do náruče. Tohle popravdě nemám rád. Přál bych si, aby jsme tohle nemuseli vůbec řešit.
Odnesu jej do koupelny, kde mu nachystám vaničku a hodím tam nějaké ty blbůstky. Čapnu si vedle něj.
„Budeš potřebovat pomoc?"

Fed:
Přijal to, srdce mi poskočí, a já začnu nemotorně hledat své běžecké boty.
Než je najdu, je Lou zpět a s úsměvem na mě čeká u dveří. Moc mu to sluší...
Trošku delší dobu na něj jen zírám, dokud mě na to neupozorní. Pak se začnu věnovat svým tkaničkám, asi si pořídím boty na suchý zip.
Když jsem konečně hotov, Louis už se rozcvičuje.
Strávím pár minut okukováním jeho zadku a potom se k němu přidám.

Mike:
„Myslím, že to zvládnu, zatím se můžeš umýt sám, jen sem tam na mě promluv, jo?" Špitnu stydlivě a snažím se nevnímat, že jak sedím, tak mě bolí zadek a namáčí se mi ocásek.
Odhodlaně do ruky vezmu mokrou žábu a přejedu si s ní po noze. Brr...

Louis:
Rozcvičili jsme se a brzy na to jsem vyběhli. Spokojeně jsem vdechoval čerstvý vzduch a melodie mi hezky hrála přímo do mého tempa běhu. Snad až po hodině jsme se zastavili u nějakého posezení pro cyklisty. Oba jsme byli udýchání, ale oba jsme se usmívali. Napil jsem se a podal jsem láhev Fedovi. Stále jsem nemohl moc dobře propadnout dech, ale tyhle ranní běhy mi vážně chyběly.
Pomalu jsem se k Fedovi přiblížil a objal jsem jej, při čemž jsem jej políbil.
„Já mám rád něžnosti, jen nechci, aby ses o mě staral až moc. Jsme ve vztahu rovnocenní. Nejsem holka, nepotřebuju takovouhle pozornost." Opět jsem jej políbil.
„Chápeš mě?"

Oliver:
„Dobře, ale nespustím tě z očí," souhlasím nakonec. Nehodlám mu přivodit žádný šok. Sám si vlezu do sprchového koutu a na Mika mluvím prakticky celou dobu a nutím jej svými odpověďmi do toho, aby mi odpovídal.
Když vylezu, tak si s ručníkem kolem pasu kleknu na zem a začnu jej hladit po stehně. Nakonec mu nohy roztáhnu trošku od sebe a nepřestávám s jeho hlazením.
Svou hlavu opřu o jeho stehno.
„Moc se mi naše noc líbila."

Fed:
Ten běh byl pro mě mučením, ale alkohol ze mě postupně vyprchal.
„Já ti ty něžnosti chci dávat, ale nevím, co je pro tebe moc." Povzdechnu si a obejmu jej nazpět.
„Budu se snažit, uvidíš, ale až za pár měsíců budeš mít břicho jako balón, tak mi v tom nezabráníš, to si uvědom." Líbnu ho na čelo.
„Od teď budeme zase chodit běhat každé ráno, co ty na to?"

Mike:
Oliver směruje celou dobu mou pozornost všude možně, jen né k vodě, která mi teče po břiše.
Pak už bylo po koupeli a ke mně přišel Oli.
„Mně taky," špitnu a celý rudý mu rukou prohrábnu vlasy.
Stále mě hladí a já slastně přivírám oči.
„Těším se, až si to zopakujem, Oli."

Louis:
„Když se mi něco nebude líbit, tak ti to řeknu a přece kolem mě nemusíš našlapovat po špičkách. Vím, že jsem to teď pokazil a doma ti to vynahradím, co ty na to? Myslím, že by to už mohlo jít," kousl jsem se do rtu a jen jsem na něj upíral pohled.
„A nepřipomínej mi to. Víš jak moc mi to zkazí figuru?" zabědoval jsem nahlas a plácl jsem jej po zadku.
„A rozhodně budeme."