Zaslepeni (Nedokončeno)

70.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

Roztomilý. Před tím jsem nebyl? Protáčím nad jeho slovy očima a Olivera si nevšímám.
Tedy do chvíle, než se začnou bavit o šlehačce a já začnu tušit, co se dělo.
Okamžitě se celý napnu a pořádně Federica praštím do ramene.
Nechápu, že do toho Mika dokonce navedl. Naštvaně oddechuju a rychle vstanu.
Projdu kolem Olivera na chodbu. Nepotřebuju poslouchat, jak se budou bavit o tom, jak si Oliver užíval s Mikim.

Oliver:

Rychle se za Louisem otočím a neodpustím si pohled na jeho trochu odhalený zadek kvůli ocásku. Poté se s úšklebkem otočím na Feda.
„Dobře ti tak, hovado," rýpnu si a sednu si na postel. Jsem rád, že to konečně ví, ale nehodlám do toho rýpat.
„Chtěl jsem jen pozdravit, mám s Mikim rande a ohledně Louise. Připrav se, že bude mít vážně velké výkyvy nálad, k tomu přiber i to, že je zvyklý se hýbat a to mu bude bránit." Zaváhám, ale nakonec jej chytnu za ruku.
„Jsem rád, že jsi mu vymluvil, aby se toho dítěte zbavil."

Fed:

„Cože?!" Rozkřiknu se na celý dům a třeštím oči na Olivera.
To snad nemyslí vážně? Lou se chtěl zbavit mého, teda našeho dítěte? Ne, ne, to určitě není pravda. Sice Lou nechce děti, ale to by neudělal, ne.
Zamračím se na Olivera a začnu se taky hrabat z postele.
„Nečuč na mě a mazej na to rande." Zavrčím a začnu na sebe házet oblečení, abych mohl jít najít to těhotné trdlo.
Protože to mi musí vysvětlit.

Oliver:

Překvapeně na něj zamrkám, ale to se už rozběhne za Louisem. Prohrábnu si vlasy. Bude lepší, když si to vyříkají celé.
Rychle se vydám do svého pokoje, převléknu se a s kytkou v ruce mířím na naše místo srazu.

Louis:

Sedl jsem si na gauč. Na klíně jsem měl v misce zmrzlinu, kterou jsem pojídal velkou lžící. Prohrábl jsem si vlasy, když jsem uslyšel kroky. Nejistě jsem polkl, když se Fed přiřítil do pokoje a tvářil se jako sama smrt.
„Co se děje?" zeptám se nechápavě a jen čekám, co za hloupost z něj zase vypadne. 

Mike:

Nechal jsem ve školní skříňce všechny nepotřebné věci, abych se s nimi zbytečně netahal, jako třeba oblečení do školy, učebnice...
Ano, přinesl jsem si oblečení na převlečení, přece na své první rande s Oliverem nemůžu jít jen tak.
Pečlivě se prohlížím v ušmudlané zrcadle na školních záchodcích, něž vyjdu směr menší park před školou. Je tam malá nefunkční kašna, u které máme s Olim sraz. Jak já jsem nervózní.
Dnes to totiž přijde, dnes je ten dlouho očekávaný den, kdy se s Olim vyspím a budu plně při smyslech.
Pomalu se blížím k místu setkání, klepou se mi ruce.
Máme v plánu večeři v restauraci, kino a pak domů, ale to Oli neví, že tím nekončíme...
Dojdu ke kašně a bokem se o ni opřu. Rozhlédnu se kolem. Zatím tu není. Ještě aby jo, když jsem tu o dobrou půlhodinu dřív.

Fed:

„Mohl bys mi prosím tě říct, co jsi měl v plánu udělat s naším dítětem, kdyby ses neodhodlal mi říct, že jsi těhotný? Opravdu jsi se ho chtěl zbavit, jako, jako potrat? Kdyby se nestala ta nehoda z vodou, já bych nezjistil, že jsi hybrid... Ty, ty bys mi vůbec neřekl, že čekáš dítě, moje dítě... Prostě bys ho dal pryč jakoby nic?" Mám co dělat, aby mě jen samotné pomyšlení na to nerozbrečelo. Jestli to dítě až tak nechce, já...