Zaslepeni (Nedokončeno)

55.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

Konejšivě Mika hladím a snažím se moc nedat najevo, že za to všechno můžu já, ale myslím, že Oliverovi je to dost jasné.
Zaškaredí se a zle se na mě podívá.
Koleno však Mikimu doošetří a pak si Mika stáhne k sobě a věnuje mu drobný polibek.
Já to nekomentuju a nechám je tak.
Slíbil jsem, že se to budu snažit respektovat a pokusím se to i dodržet.

Oliver:

Je jasné, že Miki to udělal kvůli Louisovu vyvádění. Je to prostě debil.
Ví, že Miki reaguje často přehnaně a on udělá tohle?
Dál jej vztekle probodávám pohledem, než se i s Mikim zvednu do náruče a vydám a zase jej položím na postel.
„Tak co dnes budeme dělat?"

Fed:

Oliver si sedl za Mikim na postel a opřel se o čelo postele. Louis tak taky sedí, jen je na kraji a buď je odstrčený nebo se snaží uklidnit, aby po Oliverovi zase nevyjel.
Já si ho natočím směrem k nim a hlavou si mu lehnu do klína.
„Nevím, ale vypadá to, že dnes budeme lenošit, co? Včera jsme si dost zasportovali, tak co si dát nějaký filmový maraton? Hezky jako v kině. Když jsem tu to prolézal, tak jsem tu viděl soukromý kino sál. Uděláme si popcorn, uděláme soupisku filmů..."
Napadne mě hned.

Mike:

Sedím vedle Olivera, opřenou o jeho rameno a koukám na Louise, který se Fedovi prohrabuje ve vlasech.
„To zní dobře." Souhlasím s Federicovým nápadem a zívnu.
U toho ani nebude vadit, když v průběhu usnu. Jsem nějaký unavený.
„Ale žádný syrový popcorn, potom to všude smrdí a já to nemůžu ani čuchat." Upozorním Louise, který ho zbožňuje a dokonce mu i voní. Vůbec to nechápu....

Oliver:

„Jo, uděláme si ten filmový maraton," zazubím se spokojeně a tlesknu a zasměju se.
„Neboj, zlato, stejně tu mám jen slaný, sýrový je dost hnusný." Zašklebím se a zvednu se.
„Tak já to s Federicem nachystám a vy pak přijdete, jo? Je to po schodech dolů a doprava. Taková podzemní... No, uvidíte."
Chytím nekompromisně Federica, jelikož to nehodlám tahat sám.
Zavěsím se do něj a společně se vydáme do kuchyně vše nachystat.

Louis:
Ani jsem na to nestačil nic říct a oni už odešli. Spolu. Zase jsou spolu.
Zavrtěl jsem se.
„Jak to, že si jsou tak blízcí?" zamumlám směrem k bráškovi a kousnu se do rtu.
Pak však nad tím jen mávnu rukou.
„Jdeme na ten film."

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Fed:

„Opravdu chceš odejít? Vždyť tady by nám všem bylo nejlépe, ne? Copak sis to tu neužil?" Zeptám se Louise už po x-té a pomáhám mu sbalit jeho a Mikiho věci.
Vrací ze zpátky do svého bytu a já nevím, jestli se mám vrátit taky do svého nebo tu zůstat s Oliverem.
Ale přijde mi, že Lou na Olivera snad i žárlí. Vždycky se na mě tak divně dívá, když sedím vedle Olivera nebo mu jdu s něčím pomoct.
Jasně, i kdybych se sem nastěhoval, neměl bych srdce "svůj" byt prodat, to ne. Ale přijde mi, že si Oliver zvykl na naši společnost a bude se tu ve svém království cítit sám.
Teď tráví poslední volné chvíle s Mikem, protože jen Bůh ví, kdy se zase uvidí.
Mike bude mít totiž hodně práce s doháněním učiva, teda Louis to tak říkal. A Oliver je přeci jen hybridí doktor a za dobu jeho volna mu mnohokrát zvolil telefon s prosbou o konzultaci zdravotního stavu nebo tak.
„Můžu tě ráno vyzvednout a pojedeme do práce mým autem?"
Zeptám se ostýchavě, nevím, jestli náš vztah nechce v práci tajit nebo tak něco. U něj bych se ničemu nedivil.