Zaslepeni (Nedokončeno)

29.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Louis už je pěkně v náladě, je takový povolný, uvolněný a šťastný. Líbá mě na krku a já se můžu zbláznit. Držím si ho u sebe a spokojeně se usmívám. Líbí se mi to, ta situace, to, že je můj a že se mu to líbí.
„Myslím, že ti to už stačí, co Lou? Půjdeme se už projít nebo chceš ještě tancovat?" a musím ho ke své i jeho nelibosti odlepit od svého mírně oslintaného krku.
Pohladím ho po tváři a on se na mě zářivě usměje a s tím, že mi chce něco ukázat mě začne táhnout neznámo kam. Bože, ožralý Loui je k pomilování, na které možná i dojde...

Mike:

Dotýká se mých oušek, ale nějak jinak než předtím, teď, teď je to úplně úžasné.
Pořádně se rozvalím a spokojeně předu. Je to tak dokonalé, takže slastně přivřu oči.
„Víc, víc... " mňoukám a lehnu si mu na klín. A z Olivera vyjde takový strašně divný zvuk.

Louis:

Táhnu ho za sebou a na tváři mám uvolněný, až rozjásaný úsměv.
Ovane mě studený vzduch a já se zatočím na místě.
„Kam jsem chtěl jít?" zeptám se Feda zmateně, ale poté si vzpomenu. Park. „Park, půjdeme do parku." V ruku ruce kráčíme ulicí, až do doby, než se před námi objeví lavička.
Sednu si a Feda si stáhnu na klín.„Miloval jsem tě tak zatraceně dlouho," zašeptám mu do ucha a zabořím mu obličej do hrudi. Své ruce dám na jeho kulatý zadek.
Dál mu nesmyslně mumlu do trička. Chci ho políbit a cítit naprosto všude. Chci si ho pořádně označit.
Sevřu jeho zadek pevněji v rukou. 

Oliver:

Sakra, sakra, sakra. To jeho víc a to, jak se rozvalil. Jsem trošku tvrdý a může za to on. I tak jej dál úspěšně uvolňuju a ještě přitlačím, když mu promnu ďůleček, kde mu roste ocásek. Celý se roztřese a dál mňouká. Vyschne mi v krku.
„Miki, ty jsi tak... " zhluboka se nadechnu a trošku jej od sebe odtáhnu.
„Teď ta sprcha, ano?" nenápadně si zakryju vyboulený rozkrok. 

Fed:

Sedíme spolu na lavičce, jen mě trošku zaráží, že já sedím na něm a ne naopak.
„Lou, měl jsi něco říct, já, líbil ses mi, ale já si nebyl jistý, na co jsi a nechtěl jsem zkazit naše přátelství." vytáhnu mu hlavu ze své košile.
„Jsem rád, že jsme tu spolu." podívám se mu do očí a začnu se k němu sklánět. Čekám, jestli uhne, nebo něco řekne, ale nic se neděje. Tak ho jemně políbím na rty a on překvapeně ucukne.
„Copak? Lekl jsi se?"

Mike:

„Ne, já nechci, prosím." udělám na něj psí oči.
„Udělám všechno, jen nechci do sprchy a ani do vany, prosím." 

Louis:

„Měl jdem strach, že to zkazím. Oba jsme se báli," zasměju se.
„Jsme pěkně blbí, Fede," dál se směju, ale ten polibek jsem nečekal. Překvapeně vydechnu a trochu sebou cuknu.
„Jen jsem to nečekal." Ruku přesunu na jeho zátylek a tu druhou obmotám kolem jeho boku a políbím jej. Nedržím se zpátky a chtivě jej líbám. Po tomhle jsem toužil tak dlouho.„Fede," vydechnu a přivřu oči. Budu mu to muset říct. Říct mu, že jsem hybrid. Teď ale ne. Teď to nemůžu zkazit. Co kdyby ho to znechutilo... Ale to je nesmysl, ale nechci, aby mě vnímal jinak.

Oliver:

„Cokoli?" zopakuju. Proboha, Miki, to přede mnou neříkej. Zakňourám a zvednu jej do náruče.
„Víš, že by ses měl okoupat," mele sebou a tak jej musím chytit pod zadkem, jenže pak neudržím rovnováhu, spadnu a on spadne přímo na můj klín.
„Oh, sakra," vyjeknu.