Zaslepeni (Nedokončeno)

50.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Šli jsme do Oliverovy obří zahrady, kde se k mému překvapení skrývalo i hřiště na basketbal a hned vedle na fotbal.
Louis vypadal prvně spokojeně, protože jsme nebyli v parku, Mike tu nemůže vběhnout pod auto a ani se tu nemůže objevit nějaký pes.
Snad jediná a největší chyba, co tu je, je Oliver v Mikeho bezprostřední blízkosti.
„Zahrajeme si zatím jeden na jednoho? Asi bude chvíli trvat, než bude Mike umět přihrát a plus mínus pravidla." Hodím Louimu balón a on na mě začne vztekle prskat.
„Tak jsi mu měl zařídit i pořádný soukromý tělocvik, aspoň by ho to Oliver nemusel učit." Uchechtnu se.
„Ale prosím tě, vždyť se neděje nic zakázaného, máš je pod dohledem."
Už už vypadá, že tam za nimi dojde a Mikeho to naučí sám, ale naštěstí se mi ho podaří zastavit.
„Louisi, zamysli se, byl by Mike rád, kdyby jsi teď Olivera odehnal? Uděláme si všichni čtyři hezký den a na zítra vymyslíme nějaký pěkný výlet, který bude podle tvých představ, jo, zlato?"
Jemně do něj drbnu a seberu mu míč.
„A teď pojď hrát, nebo se mám rovnou prohlásit za vítěze a tebe za poráženého, který mi bude sloužit?"

Mike:

Chtěl jsem jít do parku, ale toto je taky super.
Poslouchám Oliverovy rady a pravidla hry a on mi zatím pomáhá naštelovat správně ruce.
Potom si se mnou začne házet a já se snažím míč chytit a pak mu ho přesně, jak mi to ukazoval, hodit zpět.
Moc mi to nejde, ale Oliver se na mě tak hezky usmívá, tak to snad tak nevadí.
Ale když mi ten míč už po patnácté za sebou spadne místo toho, abych jej chytil, tak se naštvu a se skříženýma rukama si gecnu na zem.
Oliver mě pobaveně sleduje a pak s tím, že jde pro něco k pití odejde.
Já si jen povzdechnu a otočím se k Louimu a Fedovi, kteří se právě perou o balón.

Louis:

„Tělocvik k životu nepotřebuje," odfrknu si dotčeně a dál Mikiho sleduju.
Když jej však Oliver pohladí po tváři, tak mám chuť se za nimi rozejít a vecpat se mezi ně.
Fed mě však zastaví a mně se v hlavě objeví jediná myšlenka.
Ne, nebyl by rád, byl by ještě naštvanější, než je teď.
Prohrábnu si vlasy. Prostě je nechám být. Nic se přeci nemůže stát.
S obtížemi jsem mu míč nakonec sebral a podařilo se mi i hodit koš.
„Kdo že komu bude sloužit?" posměšně se ušklíbnu, ale to už se karta zase obrátila a já mám co dělat, abych mu zatrasil cestu.
I tak mám ale díky své výšce naštěstí výhodu. Fed je teď jako nějaká otravná myška.
Nad tou myšlenkou se nekontrolovatelně rozesměju a snad to i udělal naschvál, když jako myš pokrčil nosík.
„Jsi jako myšička," popíchnu jej, a když jsem dostatečně blízko, tak se rty otřu o jeho ucho.
„A kočky myši loví." Na to mu míč seberu a dám další koš.

Oliver:

Miki doopravdy talent na sporty nemá. Budu rád, když ho naučím driblovat a aby při tom běžel.
Udělám všem nápoje a bezmyšlenkovitě kouknu na kalendář.
„Proč se zase musela objevit? Vše bylo tak úžasné a teď?" Zavrtím hlavou a rychle se i s pitím vracím k nim.
Louis zrovna zvedl Mikiho do vzduchu a to malé kotě dalo s jásotem koš. Musím nad tím pokroutit hlavou.
„Přestávka!" 

Fed:

„Nepotřebuje? To chceš, aby ani neuměl chytit balón nebo utéct před útočníkem?" I když to utíkání mu jde... Až moc dobře, kdo Mika vlastně naučil lézt na stromy?
Podivím se, ale to už je naše malá hra v plném proudu.
Chvíli vyhrává on, pak já...
„Jestli já jsem myška, tak jsem velmi mrštná a sexy myška." Uchechtnu se a hbitě od něj odskočím.
Mike se na nás toužebně kouká.
„Chceš se přidat?" Mrknu na něj a hodím mu balón, ale nepodaří se mu ho chytit a balón ho praští do obličeje.
Chytne se za nos a bolestivě zakňourá.
Louis k němu hned přiskočí a začne ho utěšovat.
Na konec Mikeho vytáhne na nohy a začne jej učit házet na koš.
Moc to nejde, tak ho Louis zvedne a Mike se konečně trefí.
Šťastně výská, je na ty dva krásný pohled.
„Tak vidíš, už ti to jde." Usměju se na ty dva.
Na to přijde Oliver se sváčou.
„Á, už mám hlad."